Thursday, April 24, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
6

Vítězství smyslu nad mocí

BUDAPEŠŤ – Repríza řeckých parlamentních voleb plánovaná na 17. červen představuje jen poslední příznak nejvážnější krize, která zasáhla západní demokracie a otevřené společnosti od 60. let minulého století. Liberální demokracie na Západě se dnes usilovně snaží odvrátit krizi identity – a přitom ji ještě zhoršují –, která ohrožuje stávající společenskou smlouvu a vyvolává nebezpečí jejich zhroucení.

Konec studené války zanechal našim představitelům novou sadu výzev v oblasti vládnutí, které rychle nabraly na velikosti, do značné míry i kvůli rychlejší globalizaci, důsledkům ekonomické liberalizace z 80. let i revoluci v oboru informačních technologií v 90. letech. Tyto výzvy nebyly dostatečně řešeny, a proto brzy vedly mnoho lidí k pochybnostem, zda lze udržet přitažlivost liberální demokracie doma a její univerzalitu v zahraničí, a ke zkoumání údajných předností „čínského modelu“, který lze nejlépe charakterizovat jako jistou formu autoritářského či státního kapitalismu.

Finanční krach z roku 2008, který se záhy přetavil v nejhlubší ekonomickou recesi Západu od 30. let minulého století, přilil oleje do ohně, neboť politici přešli do neprůhledného módu krizového řízení a zavírali oči před mohutnými státními zásahy do ekonomiky a socializací ztrát soukromého sektoru v bezpříkladném měřítku. Výsledná fiskální úsporná opatření uvrhla mnoho lidí pod hranici chudoby a urychlila ekonomickou nerovnost, přičemž mnoho soukromých institucí, které krach v roce 2008 způsobily, se zotavilo za veřejné peníze.

A aby toho nebylo málo, v Řecku a Itálii, dvou nejhůře postižených zemích, finanční trhy v podstatě svrhly řádně zvolené, byť nedokonalé vlády. Nešťastný bývalý řecký premiér George Papandreu musel loni rezignovat, když se opovážil navrhnout referendum, které mělo rozhodnout o ekonomické budoucnosti jeho spoluobčanů. (Paradoxní je, že nadcházející volby budou de facto fungovat právě jako referendum, jež Papandreu v říjnu 2011 navrhl.)

U kořenů evropské krize (a ekvivalentní krize ve Spojených státech) leží posun v uspořádání ekonomické, společenské a politické moci. Liberální demokracie a otevřené společnosti se tradičně spoléhaly na křehkou rovnováhu mezi těmito třemi formami moci. V posledních dvou desetiletích ji však naše elity nedokázaly udržet, protože ekonomická moc dávno získala globální ráz a odpoutala se od moci politické, přičemž často zkorumpovala demokratickou politiku.

Současně platí, že společenská moc, která poskytuje kyslík demokratické legitimitě, byla vytlačena na okraj a zbavena iluzí a stále více se odvrací od tradičních hnacích řemenů politiky. Výsledkem je eroze postavení tradičních politických stran i odborů a evidentně historicky nejnižší důvěra ve vlády. S přispěním nových médií se identity začínají utvářet kolem nových sítí společenské interakce, které se často vzpírají státním hranicím a mají jen malou vazbu na tradiční instituce vládnutí v liberálních demokraciích.

Odmítání dnešních elit prosazovat efektivní rovnováhu zmíněných tří mocí se viditelně přetavilo v ochabující ohled na veřejné blaho. To má dramatické důsledky pro liberální demokracii a otevřené společnosti.

Jelikož politickou moc umenšila (a někdy i uzurpovala) proměna moci ekonomické a jelikož je kvůli odtrženosti od společenské základny politická moc stále méně legitimní, vzniká volné pole působnosti pro populisty a extremisty. V mnoha evropských zemích je dnes vidíme hodovat na oslabených demokraciích, přičemž okrajová hnutí se stávají vážnými uchazeči o moc a hrozí likvidací úspěchů dosažených za více než 60 let evropské integrace. V USA politický systém upadl do zdánlivě neovladatelné stranické paralýzy, což vážně podkopává systém kontrolních a vyvažovacích mechanismů a vytváří stále hlubší pocit otupělosti a frustrace.

Stojíme na zásadní křižovatce. Opětovné vytvoření demokracie a otevřených společností v globální éře vyžaduje investice do nových myšlenek s cílem znovu vyvážit politickou, ekonomickou a společenskou moc na národní i globální úrovni. Na národní úrovni musíme experimentovat s novými mechanismy vytváření a zavádění politik a přitom znovu spojit demokratické instituce s občany a vznikajícími sítěmi občanské společnosti. Na globální úrovni musíme umožnit, aby si politická a společenská moc vydobyly odpovídající postavení po boku moci ekonomické.

Pouhé záplatování nepostačí; potřebujeme transformaci globální institucionální architektury. Nedokážeme-li vytvořit globální společensko-politický prostor, nemůžeme se ani legitimně zamýšlet nad zajišťováním globálních veřejných statků, natožpak je úspěšně poskytovat. V čele tlaku na vytvoření takového prostoru musí stát lidé ochotní riskovat – společenští a političtí podnikavci, kteří se nebojí překračovat tradiční linie mezi sektory a státy a pomáhají opětovně vytvářet globální komunitu smyslu vítězícího nad mocí.

Francouzský filozof Jean-Paul Sartre kdysi označil Berlínskou zeď za zrcadlo. Při srovnávání se sovětským systémem bylo skutečně snadné přehlédnout vlastní slabiny a omyly. Když se pak zeď zhroutila, snažily se naše elity udržet fikci zákonitě se blížícího vítězného pochodu za liberální demokracii na celém světě, kterou současná krize na obou stranách Atlantiku odhalila jako mylnou.

Ztratili jsme dvě drahocenná desetiletí, během nichž jsme mohli adekvátně reagovat na globalizaci a krizi liberální demokracie a otevřených společností. Je načase, abychom se v dnešním rychle se měnícím světě začali poctivě zamýšlet nad mocí a jejím smyslem.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (6)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedGreg Rushing

    I find this article quite vague. "reach across party lines"well, duh. Of course this needs to be done. It is always better for citizens when their self-serving politicians act like disinterested statesmen. But the trick is to think of a way to incentivize them into doing this in a reliable manner. For example, both term limits and being elected "President for life" are possible solutions to the problem of politicians being obsessed with short term political gamesmanship. But these two solutions may raise other problems. The author does not offer any realistic SOLUTIONS for actually accomplishing this aspirational goal.

  2. CommentedKevin Lim

    "At the root of the European crisis (and its equivalent crisis in the United States) is a shift in the configuration of economic, social, and political power. Liberal democracies and open societies have traditionally relied on a fine balance of these three forms of power. Over the last two decades, our elites have been unable to maintain it, as economic power has long since gone global and dislodged itself from political power, often corrupting democratic politics in the process"

    Rubbish. First, this is not a problem plauging liberal democracies. New Zealand, Chile, Australia and Canada arent having any problems. This is a European problem plain and simple. The fact that the author concludes that liberal democracy is under threat simply reveals his eurocentrc view of the world.

    Second, each country has come to this dire state in different ways. In Spain, it was an asset bubble that rocked the boat, so arguably economic power has disrupted political life. But in Greece, it was the political elites abusing economic power to ensure their short term political survival that got them into a mess. Grossly inflating their civil service beyond all reason, allowing a culture of tax evasion to persist (a political decision, it was routine b4 an election to tell tax collectors to stop doing their jobs).

    There is no grand threat to liberal democracy. The roots of this current crisis are awesome only in their magnitude, but otherwise utterly banal and predictable in their nature.

  3. CommentedZsolt Hermann

    This very precise review article says the following:

    "...We stand at a critical juncture. Recreating democracy and open societies in a global age requires investment in new ideas to rebalance political, economic, and social power at both the national and the global level. Nationally, we need to experiment with new mechanisms for policymaking and implementation, reconnecting democratic institutions to citizens and emerging networks of civil society. Globally, we must allow political and social power to establish their rightful place next to economic power.
    Mere tinkering will not do; we need a transformation of the global institutional architecture. Unless we can establish a global socio-political space, we cannot legitimately deliberate over the provision of global public goods, let alone deliver them successfully..."

    I could not agree more, we are at crossroads, and our decision will decide our immediate future and even our long term survival.
    On the other hand I do not fully agree with the following statement:

    "...The push toward such a space needs to be spearheaded by risk takers – social and political entrepreneurs who are unafraid to work across lines traditionally dividing sectors and states, and who help to re-create a global community of purpose beyond power..."

    Risk taking will not do, we have already done enough experimenting and wasting resources. This is why before we do anything, even planning we need a global education program for each and every one of us from leaders to the common people of the street regardless of culture, education, talent, age or nationality.
    Before we move we need to understand what it means to live in a global, interconnected world, what it means that the whole of humanity and the environment around us is totally interdependent, how it is possible to live within available resources, still providing mutual, equal necessities to everybody.
    The information for this education is already around us, we simply have to put it together into a cohesive, complete picture providing us with the blueprint of the global, integral reality we exist in.

  4. CommentedJohn Aho

    I like this analysis but continue to fear the growing darkness of our times. Yes, there is a purpose beyond power, but there is no money in it and our people has been trained aggressively for generations to equate money with purpose. The regulatory, political and media capture of America's democracy by moneyed elites has been breathtaking to observe. The ease of this takeover probably has much to do with the relentless creation of a consumerist society. In addition, tens of thousands of "management consultants" continue to canvass the world, pursuing the project to monetize all human interaction at the expense of local community and ethics. The decades lost that you refer to seem to have begun (at least in America) with the rise of Reagan (and the rejection of Carter and his impossibly naive call for shared sacrifice and public trust). Part of the problem is that the legitimate spaces that individuals previously occupied to promote values other than power (and money) have been serially corrupted and undermined. What sane and decent person would enter politics in the current system? Or the church? Or social work? They are all headed to the dustbin or revamped to serve corporate interests. Instead, what is left over is the doctrine of the corporation itself, a particularly soulless ideology, where increased short-term profit is the fiduciary duty and very meaning of all human activity. With capital flight now a global prospect, domestic democracies are simply not able to rule. Instead, the bond markets dictate major economic policy. This is intolerable to many humans (and strangely comforting that is Greece that finds it so hard to swallow this lifeless pill), who desire to control their own fate and are completely disillusioned with the financial system that elites have bribed or forced upon them. You rightly note that "mere tinkering" will not do, and yet also warn of the rise of radical politics. This seems somewhat contradictory, what may be needed is a rise of a radical center (if such a thing is possible) to brush away crony capitalism and its enablers (and reset the absurd amounts of wealth being plundered at the top), while reforming the state project of institutionalized unproductivity at the bottom. Those are truly radical proposals, but likely necessary if we as a species are to survive.

  5. CommentedAlok Shukla

    Very aptly said private sector losses have been taken care off by tax payer. Austerity is imposed at the individual i.e. no bail out for common citizen. Irony of the moment is what we believe in the western world i.e. free markets, democracy, and preaching the virtues of austerity to bailed out countries by IMF and when the moment of truth came we have done exactly opposite of what we have said so far. Seeds of present rot lies in the past what we need at this moment is some plain talking and soul searching in society and leaders with some spine. At least this way we will restore the trust between the polity and population and this will lead to slow painful organic growth. Be sure there will be no quick fixes for the mess we are in.

  6. CommentedFrank O'Callaghan

    An excellent piece of work. The roots of the problem are in the past. When there was a perceived threat to the existence of capitalism from the Soviet system the response was to compromise between the classes. It has been thought of as 'the bribe' of capitalism.

    Since the end of Eastern European Communism this bribe has been withdrawn. The view that we need to rebalance our society and the power dynamic between social, economic and political is hopeful more than realistic. Power is rarely allowed to slip away.

    This time the threat to capitalism must not be merely external.

Featured