Nigérie je opět na pokraji rozpadu, tentokrát díky hrozbě, že parlament obžaluje prezidenta Oleseguna Obasanja. Nigérie je ovšem známa svými nevšedními řešeními. "Experti" na Afriku už opět strašlivě varují, že zemi hrozí rozklad, ale Nigérie - jakkoli vratce - opět drží pohromadě.

Síly, jež podkopávají jednotu a stabilitu Nigérie, jsou stejně různorodé jako silné. Ovšem neméně mocné a houževnaté jsou i faktory, které tuto obrovskou, sociálně mnohotvárnou zemi s více než 120 miliony obyvatel drží pohromadě a které ji neustále vytahují zpod okraje propasti - přestože i ti nejoptimističtější zahraniční pozorovatelé se pokaždé připravují na nejhorší.

Tentokrát stoupá národnostní a etnické napětí, neboť v příštím roce se budou konat prezidentské volby, teprve druhé od roku 1999, kdy skončila vojenská vláda. Ve městech jako Lagos a Warri na jihu a Kaduna a Kano na severu země se nezaměstnaná městská mládež a národnostní domobrana stále více zapojuje do ozbrojených loupeží a politicky motivovaného násilí. V ropných oblastech kolem delty řeky Niger, kde rozzlobená mládež a zubožené ženy obviňují petrolejářské společnosti a státní úředníky z toho, že jim vzali jejich obydlí i jejich ropu, aniž by jim za to něco dali, by se politicko-ekologická krize mohla vbrzku vymknout kontrole.

Většina zahraničních pozorovatelů ovšem nedokáže pochopit labyrint živých nitek, které Nigérijce navzájem spojují. Fulaniové, kmen pastevců a řezníků, původem ze severních částí země, jsou dnes běžnými obyvateli východních měst a vesnic. Igbové, obchodníci a řemeslníci dnes plní slavný trh v Kanu a dalších severních městech. Obchodní metropole Nigérie Lagos je městem míšenců a kříženců, kde žádný kmen nemá převahu.

Stále silnější vliv na to, aby se Nigérie nerozpadla, vzniká v zasedacích místnostech správních rad velkých místních firem. Do této nevraživé, ale překvapivě stabilní korporátní rodiny láká síť propojených akciových vlastnictví ve finančním a bankovním sektoru, ropný průmysl a překotně se rozvíjející telekomunikační sektor obchodní barony, generály ve výslužbě i vlivné tradiční vládce.

Větší část obchodní elity národa pochází z jedné ze tří největších etnických skupin v zemi - Hausa-Fulani, Igbo a Joruba. Její členové si však velmi dobře uvědomují, že ekonomiku žene vpřed ropa a že její podstatná část leží v deltě Nigeru, kterou obývají menšinové skupiny jako Ogoniové a Idžové. Zájmy těchto tří největších etnických skupin spojuje chápání této vzájemné závislosti na cenném přírodním bohatství, jež se nachází mimo jejich území. Sobecký zájem každé ze skupin na udržení přílivu petrodolarů tak drží pohromadě mozaiku drobných emirátů, královstvíček, vesnických republik a autonomních klanů.

Z této kakofonie nesouladných zvuků pomalu vyrůstá společný nigerijský národ. Příslušníci jednotlivých nigerijských národností si uvědomují, že žádná skupina nemá v zemi dost vlivu na to, aby vnucovala ostatním své zvyky, a tak vznikají důmyslné způsoby, jak vycházet vstříc vzájemným odlišnostem. Nigérijci se stále častěji hlásí k několika národnostem podle svého etnického nebo náboženského původu, z nichž vycházejí při definování svého "nigérijství".

Pro stále větší počet Nigérijců není balancování na hraně různých identit problém, protože chápou, že jim to přináší výhody - hospodářské, kulturní i politické. Symbolem splývajících identit je například jídelní lístek v běžné nigerijské restauraci. Bude na něm téměř vždy "suja" (maso na rožni), což je původně typické jídlo kmene Hausa, ale dnes se stalo doslova národním jídlem. Vyšší a střední třídy kdekoli v Nigérii by si k suji daly pivo značky Gulder nebo Star, které se vaří v Lagosu.

Ani fotbalová mánie nezná hranic: celá země fandí národnímu týmu Super Eagles. Úspěšný místní filmový průmysl - obdoba indického "Bollywoodu" láká do Lagosu herce, producenty, režiséry a marketinkové speciality z celé země. V zemi zkrátka vzniká nesporná "nigerijská" kultura.

To ale nijak neznamená, že rozkladné síly byly nadobro poraženy. Všeříkající připomínkou zlomových čar nejednotnosti je nedávný rozsudek trestu smrti ukamenováním pro cizoloženou ženu, vydaný muslimským soudem na severu země.

Nárůst islámského fundamentalismu v severní Nigérii je zčásti poháněn hlubokou obavou politické elity v tamních regionech z možné ztráty moci a vlivu. Kruté tresty podle islámského práva šaría, jakkoli je cizinci odsuzují, by se však paradoxně mohly stát příležitostí pro zastánce nigerijské jednoty. Tlumení destruktivního etnického napětí a konkurence mezi regiony země si žádá přesun moci na místní samosprávy, který jim dá podobné pravomoci v oblasti daní, školství, policie a využívání půdy, jaké mají státy, okresy a města v USA.

Riziko, že budování místních a regionálních vlád povede k separatistickým pokusům, jistě existuje. Ostatně na krvavou civilní válku o "Biafru" před třiceti lety si všichni ještě dobře pamatujeme. Každopádně je to riziko, které stojí za to podstoupit. Po uvolnění pout, která v přehnaně centralizovaném, autoritářském státě všechny svazují, by se nigerijské národnostní skupiny mohly svobodněji prosadit v rámci celé společnosti a na vlastní kůži by si ověřily výhody udržování a prohlubování jejich rostoucího pocitu jednoty.