Thursday, November 27, 2014
0

Mlčící většina se musí vyslovit pro mír

Navzdory křehkému příměří v Libanonu nadále trvá riziko rozšiřující se války na Středním východě. Přespříliš politických předáků, včetně prezidenta George W. Bushe, ministerského předsedy Tonyho Blaira a vůdců radikálních skupin na Středním východě, dává před mírovým kompromisem přednost vojenským řešením.

Když Bush vykresluje Střední východ jako zápas mezi dobrem a zlem, případně mezi terorem a svobodou, opouští sféru politiky. Když se Izrael marně pokouší porazit Hizballáh, snaží se vyhnout bolestivým, ale nezbytným politickým kompromisům ohledně sporného území.

Problémy Středního východu se mnohem víc týkají politiky a kultury než souboje teroru se svobodou. Součástí problému je přetrvávající izraelská okupace Západního břehu a části jižního Libanonu. Dokud Izrael nebude souhlasit s návratem k hranicím z roku 1967 s drobnými úpravami a s ukončením politické nadvlády nad miliony Arabů na Západním břehu, neklid potrvá.

Další součástí problému je bezostyšná manipulace oblasti Perského zálivu ze strany Velké Británie a USA s cílem zajistit si ropnou jistotu. Jen stěží lze pochybovat o tom, že současná válka v Iráku se v jádru týká ropy. Nejprve britské impérium a poté USA bezmála 100 let manipulovaly vládami Středního východu, zahajovaly puče, kupovaly si loutkové režimy a podporovaly války, přičemž hlavním cílem bylo kontrolovat proudění ropy z regionu.

Tento přístup navzdory neustálému neúspěchu přetrvává. Klíčem k ropné jistotě je mír, nikoli vojenská okupace a loutkové režimy. USA přijaly íránského šáha a dostaly íránskou revoluci. Přivítaly a poté svrhly Saddáma Husajna, čímž vyvolaly chaos a zároveň daly nezamýšlenou vzpruhu Íránu. Umístily své jednotky do Saúdské Arábie a napomohly tím sestavit politickou agendu al-Káidy. Naléhaly na volby v Palestině, ale poté prosazovaly finanční zardoušení nově zvolené vlády Hamásu.

Tyto faktory, společně se zřejmými chybami mnoha vlád zemí Středního východu, podnítily vzestup fundamentalismu mezi muslimy, americkými křesťany a některými izraelskými židy, jenž teď překypěl v nezkrotný extremismus, teror a mesianistické vize boje dobra se zlem. Pravda, fundamentalisté představují všude menšinu, ale rozdmýchávají všeobecný strach, nenávist a sny o spáse, čímž podněcují k násilí a válce a oslabují umírněné síly.

Mnozí váleční štváči ve Washingtonu, zřetelně včetně některých v Bílém domě, usilují o rozšíření svého nekonečného vojenského tažení o Írán a Sýrii. Každodenní démonizace Íránu, Sýrie a Hizballáhu je stejná jako morbidní démonizace Saddáma před iráckou válkou. Válečníci se podle všeho snaží vybičovat americké veřejné mínění k podpoře širšího konfliktu. Političtí činovníci možná také soudí, že zvýšený pocit nebezpečí a ohrožení nakloní v listopadových volbách do Kongresu USA hlasy ve prospěch republikánů.

Logiku „my versus oni“, podle níž je Izrael čistoskvoucí a Arabové zosobují zlo (nebo naopak), musíme odmítnout. Všechny státy v regionu musí za základ trvalého urovnání přijmout kompromis a vzájemný respekt. Izrael se uplatňováním vojenské síly nemůže vyhnout stažení za hranice z roku 1967; USA si nemohou zajistit ropnou jistotu prostřednictvím přetrvávající okupace na Středním východě; a teroristé nedokáží zničit Izrael ani podstrčit umírněným společnostem své myšlenky.

To nejsou vzdušné zámky. Při své práci ekonoma a rozvojového praktika po celém světě zjišťuji, že obrovská většina jedinců a politických lídrů všech regionů, ras i vyznání je ochotna spolupracovat na dosahování společných met prosperity a blahobytu pro své děti. Tvrzení mnoha Izraelců, že „neexistují partneři pro mír“, je absurdní. Sousedé Izraele mír na základě spravedlivých hranic a férového jednání přijmou.

Tvrzení, že směřujeme k neodvratnému střetu civilizací, je rovněž naprosté šílenství, rozšiřované lidmi, kteří si o ostatních skupinách myslí to nejhorší, ale ve skutečnosti je z vlastních styků ani ze společných prožitků neznají. Co nás spojuje, je mnohem větší, než co nás rozděluje.

S tím, co je třeba udělat, nemůžeme čekat na své lídry, neboť mnozí z nich jsou zajatci nebo zastánci extremistických názorů. Naše nezávislá média musí vyhledávat nejen hlasy válečných štváčů, kteří natropí tolik hluku, ale také hlasy čelných osobností občanské společnosti, které už tak pravidelně neslýcháme. Americké noviny musí zveřejňovat nezávislé komentáře psané nejen Američany „interpretujícími“ Střední východ, ale rovněž reprezentativními mysliteli ze samotného Středního východu. Vědci z Evropy, USA, Asie a Středního východu musí prohloubit své styky a spolupráci. Totéž platí pro umělce, hudebníky, sportovní mužstva a vůdčí osobnosti komunit.

V současnosti hrozí, že vše, co nás spojuje kolem společné péče o naše děti, planetu a budoucnost, ovládne přihlouplé kmenové myšlení. To je výzva natolik významná, že ji nelze přenechat Bushovi, Blairovi, Mahmúdu Ahmadínedžádovi a Ehudu Olmertovi. Mír si vydobudou umírněné hlasy po celém světě, které požadují ukončení nesmyslného násilí a zavržení tragických iluzí těch, kdo věří v „konečné vítězství“ nad svými nepřáteli.

  • Contact us to secure rights

     

  • Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

    Please login or register to post a comment

    Featured