CAMBRIDGE – V�prostředí mobilních telefonů, počítačů a webových stránek typu MySpace, Facebook a LinkedIn je běžné tvrdit, že žijeme ve světě sítí. Různé sítě však poskytují nové formy moci a vyžadují odlišný styl vedení. Barack Obama to chápe; dokonce mu to pomohlo zajistit vítězství.

Obama sice zdaleka nebyl prvním Američanem, který používal internet, avšak ze všech prezidentů nejúčinněji využíval nových technologií k�výběru peněz od malých dárců, mobilizaci a koordinaci dobrovolníků a sdělování svého poselství přímo voličům. Dnes stojí před�otázkou, jak využívat sítě k�vládnutí.

Sítě mají mnoho různých tvarů a velikostí. Některé vytvářejí silné vazby, zatímco jiné produkují vazby slabé. Vzpomeňme na rozdíl mezi přátelstvími a známostmi. O hodnotné informace se lidé budou dělit spíše s�přáteli než se známými. Slabé vazby se však šíří dále a poskytují novátorské, inovativní a nenadbytečné informace.

Sítě založené na silných vazbách vytvářejí sílu loajality, ale mohou se stát klikami, které recirkulují konvenční moudro. Mohou podlehnout „skupinovému myšlení“. Proto je důležitá rozmanitost v�rozhodnutích Obamova kabinetu. Díky ochotě začlenit do svého týmu nejen přátele, ale i protivníky, bývá Obama přirovnáván k�Abrahamu Lincolnovi.

Slabé vazby, jaké člověk nachází na internetu, účinněji než vazby silné poskytují informace nezbytné ke kooperativnímu�propojování rozmanitých skupin. Jinými slovy jsou slabé sítě součástí pojiva, které drží různé společnosti pohromadě. Zároveň jsou základem demokratického vedení. Největší demokratičtí politici mají velkou schopnost navazovat plytká přátelství.

Protože vedoucí představitelé stále více potřebují chápat vztah mezi sítěmi a mocí, budou muset přizpůsobit strategie a vytvořit týmy, které těží ze silných i slabých vazeb. Informace vytvářejí moc a dnes má více lidí více informací než kdykoliv v�lidských dějinách. Technologie „demokratizují“ společenské a politické procesy a zprostředkovatelská role institucí se snižuje, ať už k�lepšímu, nebo k�horšímu. Základní koncept, kterému se někdy říká „Web 2.0“, se opírá o představu obsahu založeného na uživateli, který vybublává zespoda, místo aby klesal z�vrcholu tradiční informační hierarchie.

Instituce jako Wikipedia a Linux jsou příklady společenské produkce, v�nichž mají vůdci diametrálně odlišnou roli než v�případě jejich tradičních protějšků, Encyclopedie Britannica a Microsoftu. Vlády dnes experimentují s�podobnými prostředky vytváření a distribuce informací, ale musí urazit ještě dlouhou cestu.

Vlády bývají tradičně velmi hierarchické, avšak informační revoluce ovlivňuje strukturu organizací. Hierarchie se zplošťují a zapouštějí kořeny v�proměnlivých kontaktních sítích. Vědomostní zaměstnanci reagují na odlišné pobídky a politické apely než průmysloví dělníci. Výzkumy ukazují, že lidé se dnes v�organizacích i politice méně podřizují autoritám.

Také v�byznysu se význam sítí zvyšuje. V�některých případech může člověk vytvořit složitou síť jednoduše prostřednictvím pečlivě specifikovaných smluv. Třenice normálního života však obvykle vytvářejí nejednoznačné situace, které nelze předem plně postihnout. Při popisu úspěchů sítí Toyota a Linux dospěla poradenská skupina Boston Consulting Group k�závěru, že tvrdá síla monetárního cukru a zodpovědnostního biče motivuje lidi k�tomu, aby vykonávali úzce specifikované úkoly, avšak měkká síla obdivu a potlesku je daleko účinnějším stimulantem mimořádného chování.

Tradiční styly podnikatelského vedení začaly být méně účinné. Podle generálního ředitele IBM Sama Palmisana už hierarchické přístupy typu „vládni a kontroluj“ jednoduše nefungují. Brání totiž informačním tokům uvnitř společností a brzdí proměnlivou a na spolupráci založenou podstatu dnešní práce.

Studie jedné velké „kamenně-virtuální“ společnosti (tedy firmy kombinující tradiční činnost s�operacemi přes internet) shledala, že distribuované vedení je nezbytností. V�prostředí internetu se tradiční představa vůdce, který má vše pevně pod kontrolou, jen těžko slučuje s�realitou. Efektivní vedení závisí spíše na využívání schopností několika vedoucích pracovníků při odpovědném rozhodovacím procesu. Profesor obchodní fakulty Harvardovy univerzity John Quelch napsal, že „podnikatelský úspěch je stále více odkázán na jemnůstky měkké síly“.

Bývalý prezident George W. Bush označoval sám sebe za „rozhodovatele“, ovšem dnešní vedení je na spolupráci a integraci založeno více, než by se z�jeho řeči zdálo. Jeden expert na management shrnul závěry nedávných studií tak, že popisují stále častější využívání procesů se stále větší participací. Internetový věk jinými slovy vyžaduje nové styly vedení, v�němž musí atraktivní měkká síla doplňovat tradiční tvrdou sílu velení. Ve světě propojeném sítěmi nespočívá vedoucí role v�tom, že je člověk „králem hory“ a vydává rozkazy podřízeným dole, nýbrž v�tom, že stojí uprostřed kruhu a přitahuje ostatní.

Barack Obama chápe tento rozměr vedení začleněného do sítí i důležitost přitažlivé měkké síly. Nejenže sítě s�úspěchem využil ve své kampani, ale používá internet i nadále, aby podal ruku občanům.

Své hlavní televizní a rozhlasové projevy doplnil o videoklipy na YouTube a jeho politický styl charakterizuje snaha podat ruku širokému okruhu politických předáků z�obou stranických táborů. V�prezidentském úřadu je sice příliš krátce, než abychom mohli posoudit výsledek, ale je zřejmé, že se snaží změnit procesy a přizpůsobit vedení světu, který je více propojen sítěmi.