Wednesday, July 23, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Vrah v koutě

NEW YORK – Co posedlo mladého francouzského muslima Mohammeda Meraha, že zavraždil tři židovské školáky, rabína a tři vojáky, z& nichž dva s& ním sdíleli muslimskou víru? Co posedlo jiného muže, Anderse Breivika, že loni postřílel 60 mladých lidí na norském letním táboře? Tyto záchvaty vraždění jsou natolik nezvyklé, že lidé požadují vysvětlení.

Označit tyto vrahy za „stvůry“, což někteří obratem udělali, vnáší do problému málo světla. Nebyly to stvůry; byli to mladí muži. A odbýt je jako šílence je stejné uhýbání před otázkou. Kdyby byli klinicky choromyslní, nebylo by třeba nic dalšího vysvětlovat.

Do popředí vystupují dva výklady, oba široce sociopolitické. Jeden předložil kontroverzní muslimský aktivista Tárik Ramadán. Vinu přiřkl francouzské společnosti. Konkrétně je podle něj na vině skutečnost, že mladí Francouzi muslimského původu jsou marginalizováni kvůli své víře a barvě pleti.

Přestože tito lidé mají francouzský pas, zachází se s& nimi jako s& nežádoucími cizinci. Když francouzský prezident Nicolas Sarkozy, sám potomek přistěhovalců, říká, že ve Francii je příliš mnoho cizinců, zahání mladé muže jako Merah dále do kouta. Nepočetná menšina takových mužů ze zoufalství zaútočí na okolí.

Druhé vysvětlení, upřednostňované Sarkozym, bere Meraha za slovo. Ten prohlásil, že protestuje proti francouzským vojenským operacím v& muslimských zemích a že se mstí za zabíjení palestinských dětí. Jako islámský svatý válečník chtěl srazit francouzský stát do kolen. Inspiroval se al-Káidou. Proč mu tedy nevěřit? Proto Sarkozyho rozhodnutí zatknout další muslimské muže podezřelé z& islámského extremismu a zakázat některým imámům účast na náboženské konferenci ve Francii.

Ti, kdo za problém považují islámský extremismus, mají také sklon poukazovat na mladé vrahy Merahova typu jako na příklady neúspěšné integrace. Nikdy se dostatečně nestali Francouzi. Přistěhovalce je nutné přimět, aby sdíleli „západní hodnoty“.

Byť by nikdo netvrdil, že Anders Breivik není dostatečně Nor, i jeho lze vzít za slovo. Projevy xenofobních demagogů jej zřejmě přesvědčily, že musí vyvraždit děti sociálnědemokratických elit, aby ochránil západní civilizaci před nástrahami multikulturalismu a islámu. Jeho vraždění bylo krajním vyústěním nebezpečných myšlenek.

Ani jedno vysvětlení není úplně mylné. Mnozí mladí muslimové se ve svých rodných zemích cítí nechtění a extremistický jazyk, ať už používaný islamisty či jejich odpůrci, přispívá k& vytváření atmosféry, v& níž se daří násilí.

Ramadán i Sarkozy ale příliš zjednodušují, neboť mimořádné vraždění omezují na jediné vysvětlení. Většina muslimských mužů se nestává masovými vrahy, ani když se setkávají s& odmítáním. Merah je příliš anomální, aby posloužil jako příklad čehokoli, včetně rasové či náboženské diskriminace.

Merah vyrostl, vzdálen náboženskému fanatismu, jako pachatel drobných trestných činů bez zájmu o náboženství. Přitažlivost islamistického extremismu mohla spočívat spíš v& oslavě násilí než v& náboženském obsahu. Rád si pouštěl džihádistická videa s& uřezáváním hlav. Pokusil se rovněž vstoupit do francouzské armády a do cizinecké legie. Armáda jej odmítla kvůli záznamu v& trestním rejstříku. Když jej nechtějí Francouzi, přidá se tedy ke svatým bojovníkům: k& čemukoli, co mu dá pocit moci a záminku k& ukájení násilnického nutkání.

Násilné fantazie přitahují řadu mladých mužů; mnohem menší část z& nich ovšem pociťuje potřebu je uskutečnit. Ideologie může posloužit jako záminka či ospravedlnění, ale zřídka je hlavním pramenem jednotlivých projevů brutality. Záchvaty vraždění jsou většinou určitou formou osobní pomsty – zlomených jedinců toužících rozmetat svět kolem sebe na kusy, protože se cítí pokoření nebo odmítaní, ať už společensky, profesně nebo sexuálně.

Někdy se zdá, jako by zabijáci neměli vůbec žádnou záminku, jak tomu bylo třeba v& případě Erika Harrise a Dylana Klebolda, kteří na střední škole v& coloradském Columbine v& roce 1999 zastřelili 12 spolužáků. V& takovém případě lidé svalují vinu na sadistické videohry a filmy, jež vrazi sledovali. Většina nadšených konzumentů takovéto zábavy se ale ve skutečnosti nezvedne a nejde zabíjet lidi.

Breivik fantazíroval, že je rytířem bojujícím proti nepřátelům Západu. Merah si představoval, že je džihádista. Kdoví, co si o svých činech mysleli zabijáci z& Columbine. Důvody, proč vraždili, ale leží v& jejich nitru a nelze je v& prvé řadě přisuzovat zábavě či jiným materiálům, jež konzumovali.

Zákaz takových materiálů má zajisté jistou estetickou přitažlivost a je na místě vždy odsoudit veřejně činné osoby hlásající násilí. Nenávistné projevy a násilnické ideologie nejsou bezvýznamné. Přikládat jim ale v& případech, jako je Merahovo a Breivikovo vraždění, příliš velký význam může být zavádějící.

Není pravděpodobné, že cenzura by problém vyřešila. Zákaz Hitlerova Mein Kampf ani zákaz vystavování nacistických symbolů nezabránil neonacistům v& Německu v& zabíjení přistěhovalců. Potlačování násilné pornografie nás nezbaví pachatelů znásilnění ani středoškolských vrahů. Znemožní-li se demagogům řečnit o muslimech či multikulturalistech, příštího Breivika to neodradí. A nevpuštění radikálních imámů do Francie nezabrání dalšímu Merahovi ve vražedném řádění.

Srovnávat Merahovy brutální činy s& vraždami z& 11.& září 2001, jak učinil Sarkozy, znamená vlastně přiznávat zabijákovi až příliš velké „uznání“. Nejsou důkazy, že patřil k& organizované skupině či předvoji revolučního hnutí. Využívat jeho kauzy k& podněcování strachu z& islámské hrozby pro společnost může mít pro Sarkozyho volební smysl. Vyvolávání strachu je ale zřídka receptem na předcházení dalšího násilí. Ba právě naopak, je pravděpodobné, že jej dále roznítí.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured