Na miléniovém summitu OSN v září 2000 se představitelé sto osmdesáti zemí světa slavnostně zavázali dosáhnout do roku 2015 významného zlepšení životních podmínek nejchudších obyvatel světa. Několik stěžejních miléniových rozvojových cílů se týká také zdraví, konkrétně regulace epidemických chorob a snížení úmrtnosti matek při porodu a malých dětí. Na žádost dr. Gro Harlema Brundtlanda jsem se stal předsedou Komise pro makroekonomiku a zdraví, jejímž cílem bylo navrhnout cestu, jíž by se svět měl vydat, aby mohl těchto cílů v oblasti zdravotnictví a snižování chudoby co nejúčinněji dosáhnout. Dvacátého prosince zveřejnila komise své závěry.

Naše komise se soustředila na rostoucí problém epidemických onemocnění, která pustoší nejchudší země světa, zvláště pak v subsaharské Africe. I když na počátku našeho dvouletého bádání se názory členů komise mnohdy diametrálně lišily, po prostudování podkladů z různých částí světa dospěla komise nakonec k jednoznačné shodě.

Hlavní body naší zprávy lze snadno shrnout do několika bodů. Za prvé: břemeno chorob je pro nejchudší země hlavní překážkou jejich ekonomického vývoje. Za druhé: ročně podlehnou miliony chudých lidí následkům infekčních nemocí, jimž lze předcházet a jež lze léčit, jen proto, že nemají přístup k nezbytné lékařské péči. Za třetí: s pomocí existujících technologií by bylo možné do konce desetiletí ročně zachránit osm milionů lidí, ovšem jen za předpokladu, že bohaté země pomohou chudým zemím tyto technologie získat.

Konkrétně komise vyzývá bohaté země, aby vyčlenily jednu desetinu jednoho procenta jejich hrubého domácího produktu - tedy jeden cent z každých deseti dolarů - na podporu zdravotní péče pro nejchudší obyvatele naší planety. Úhrnné příjmy bohatých zemí činí celkem asi 25 bilionů dolarů; vyčleněná částka by se tak vyšplhala na 25 miliard dolarů ročně, jež by spolu s přispěním chudých zemí samotných mohly dramaticky zlepšit zdravotní stav v zemích s nejnižšími příjmy.

Tento skromný příspěvek by v chudých zemích dokázal denně zachránit 21 000 životů. Zlepšení zdravotního stavu populace by se navíc promítlo do výrazného zrychlení tempa hospodářského růstu. Kvalitnější zdravotní stav by chudým zemím pomohl vysvobodit se z bludného kruhu chudoby, v němž byly lapeny posledních deset let: chabý zdravotní stav byl příčinou chudoby a ekonomické stagnace, které vedou k dalšímu zhoršování zdraví lidí.

Bude-li tento program přijat, země s vysokou porodností a rychlým populačním růstem se postupně - s tím, jak domácnosti budou získávat důvěru, že se jejich děti dožijí dospělosti - dostanou na úroveň nižší porodnosti a pomalejšího populačního růstu. Povolí populační tlaky i zátěž na křehké tropické ekosystémy. Zahraniční investoři budou moci investovat do africké pracovní síly, kterou už nebudou sužovat choroby. Ekonomický přínos by v letech 2015 až 2020 činil více než 360 miliard dolarů ročně, tedy mnohokrát více než roční výdaje v rámci zdravotního programu, který navrhuje komise ve své zprávě.

Výhody sponzorské pomoci do zdravotnictví chudých zemí již byly prokázány. Na rozdíl od některých druhů pomoci, kdy finance tečou na bankovní konta v daňových rájích, má tato pomoc podobu léků, diagnostických pomůcek a dotací mezd lékařů a dalšího zdravotního personálu.

Neštovice byly vyhubeny i v těch nejzapadlejších chudých zemích; také dětská obrna je na ústupu. Náležitě financované imunizační kampaně se dostaly k velkým počtům velmi chudých dětí. Také akce z nedávné doby proti tzv. africké říční slepotě, lepře a trachomu, sponzorované předními farmaceutickými firmami jako Merck, Novartis a Pfizer, dokázaly pravé divy. Hlavním problémem ovšem zůstává to, že rozsah všech chvályhodných snah je jen špetkou toho, co je zapotřebí.

Komise poukazuje na to, že investice do výzkumu a vývoje léčiv proti chorobám, jimiž převážně trpí chudí lidé, mohou mít nedozírnou společenskou návratnost, a to nejen díky nedávným vědeckým průlomům (např. zmapování genomu parazita způsobujícího malárii), ale i proto, že do těchto oblastí se zatím investuje žalostně málo. Malárie má na svědomí zhruba tři procenta světové nemocnosti, ale na biolékařský výzkum a vývoj této choroby připadá celosvětově jen jedna šestina procenta, především proto, že většina obětí malárie je chudá a je tudíž soukromým sektorem přehlížena. Komise doporučuje celou řadu opatření na podporu výzkumu a vývoje léků proti chorobám chudých, například sponzorské výdaje do výzkumu ve výši zhruba tří miliard dolarů ročně čili pěti procent globálních celkových výdajů v této oblasti.

Klíčovým mechanismem v tomto směru by se mohl stát Globální fond na potírání AIDS, tuberkulózy a malárie, který počátkem tohoto roku inicioval generální tajemník OSN Kofi Annan a který zahájí svou činnost počátkem roku 2002. Programy se budou koncipovat na národních úrovních, načež budou předkládány novému fondu, který jim po odsouhlasení poskytne finanční krytí. Komise tudíž vyzývá všechny země, které jsou potencionálními příjemci této pomoci, aby ustavily národní komise, jež budou vytyčovat dlouhodobé zdravotní priority a strategie, jež si zaslouží sponzorské financování.

Paradoxem globální ekonomiky je, že bohaté země jsou nyní tak bohaté a chudé země tak chudé, že i malé příspěvky mohou doslova dělat zázraky. Jediný cent z každé desetidolarovky by dokázal vyřešit také zoufalou situaci ve školství a vzdělávání. Snížení výskytu epidemických chorob a výrazné snížení absolutní chudoby do roku 2015 - to nejsou myšlenky naivního idealismu, ale střízlivého uvažování na základě bohatých podkladů. Komise pro makroekonomiku a zdraví se netají nadějí, že k boji proti nemocím a chudobě se se vší vážností připojí všechny země světa, které mají co nabídnout.