Mnoho lidí oprávněně považuje prezidentský summit G8 (Skupiny osmi) za to nejpodobnější funkční světové vládě, co máme. Je tedy škoda, že tyto schůzky bývají tak sešněrované a nezajímavé a že je při nich jen málo prostoru pro neformálnost, jíž je zapotřebí pro dosažení skutečného pokroku v nesnadných otázkách včetně světového míru a prosperity.

Pravda, letos je to maličko lepší díky tomu, že hostitelem je Vladimir Putin z Ruska. Mezi ním a jeho západními protějšky je prostě až příliš silné napětí na to, aby všechny emoce zůstaly pod škraboškou. Mají-li však tyto schůzky být jednou skutečně efektivní, potřebujeme změnit jejich ráz a trochu to rozjet. Mám takový návrh. Proč by se George W. Bush, Putin a ostatní lídři neměli sejít na filmovém večeru G8 a pak nad skleničkou probrat své dojmy? To by přece mělo konverzaci rozproudit!

Jistěže, je otázka, který film zvolit. Letos je jasným favoritem špionážní thriller o Jamesi Bondovi z roku 1963, „Srdečné pozdravy z Ruska“. Už ten název z něj dělá vítěze a prezidentům by se mohla líbit podívaná na jiskření mezi uhlazeným britským špionem Bondem (Sean Connery) a jeho okouzlující společnicí z KGB Taťánou (Daniela Bianchi). Máte-li obavy, že vzplanutí mezi Bondem a Taťánou by mohlo vyvolat příliš mnoho obhroublých poznámek z úst shromážděných eminencí, přítomnost německé kancléřky Angely Merkelové by měla udržet věci pod kontrolou.

Po několika skleničkách by snad Putin mohl vyjít na světlo s tím, jestli ještě coby skutečný agent KGB někdy řídil i jen vzdáleně podobnou operaci. A Bush, byť samozřejmě žádnou podobnou osobní zkušenost nemá, by mohl převyprávět některé ze zážitků svého otce z dob, kdy byl v 70. letech v čele CIA. Aby nezůstali odstrčeni stranou, Evropané by mohli využít romantických záběrů Istanbulu a prozradit, zda Turecko někdy vstoupí do jejich klubu.

Existuje bezpočet dalších možností. Ač by to trochu vyvolalo rozpaky, vážení hosté by mohli zhlédnout rovněž „Nepříjemnou pravdu“, dokument provázený slovem Ala Gorea, muže, jehož Bush těsně porazil v amerických prezidentských volbách roku 2000. Goreův hluboce seriózní film vykresluje vytrvalé a potenciálně katastrofické ohřívání Země během průmyslové éry. Celý problém diskutabilně připisuje vyšším emisím uhlíku z automobilů, elektráren atd.

Goreův film by Evropanům, jimž na těchto schůzkách vždy hrozí marginalizace, přinesl možnost se pochlubit tím, jak na rozdíl od Američanů a Rusů už plní svou část úkolu skrze vysoké zdanění spotřeby paliv. Bushova reakce je méně předvídatelná.

Na jedné straně jeho nový oslnivý ministr financí Hank Paulson, někdejší předseda Goldman Sachs, se už dlouho angažuje ve prospěch ekologických cílů. Paulsonova volba pravděpodobně ukazuje, že Bush se otázkami životního prostředí zabývá víc, než se všeobecně věří. Na druhou stranu ale Bushovi někteří z jeho méně umírněných republikánských kolegů mohli říct, že globální oteplování zdvihne hladiny moří natolik, že smete pobřežní „modré“ státy, které volí opoziční Demokraty, a zůstanou jen „červené“ republikánské státy ve vnitrozemí.

Putinův postoj ke globálnímu oteplování by byl méně dvojznačný. Vzhledem k tomu, jak naprosto – ba až trapně – je jeho země závislá na ziscích z ropy a plynu, jen stěží by chtěl podnítit nějaké větší úsilí o úspory energií.

Člověk by s možnými filmy mohl pokračovat donekonečna, ale je jasné, že filmový večer G8 by mohl znovu rozdmýchat život ve skomírající konstrukci organizace a udržet ji na mnoho dalších let. A je tu mnoho dalších výhod.

Vzpomeňme na pochybné výsledky summitu G8 ve skotském Gleneagles v roce 2005. V zoufalé touze ukořistit trochu hvězdné moci kampaně za snížení dluhů chudých zemí vedené rockovými hvězdami lídři souhlasili, že třetímu světu prominou dluhy, jejichž splacení stejně nikdy nikdo neočekával. Místo aby skutečně podstatným způsobem zlepšili množství a kvalitu poskytované pomoci, o nalezení způsobu jak v Africe zajistit lepší státní správu ani nemluvě, rozhodli se pro zoufalou prosbu o možnost nechat se vyfotografovat s Bonem a Angelinou Jolie.

Filmové večery by rovnou zajistily i záminku pro zvaní hvězdné smetánky na sešlosti G8, aby tu pomáhala rozhýbat diskuse. Nechceme se snad všichni dozvědět, jak by si Bond (pardon, myslím Seana Conneryho) poradil s Íránem a Severní Koreou?

Ovšemže, chybičky se můžou vloudit. Co kdyby Rusko bezděčně použilo kopii filmu, jež byla pirátsky vyrobena, což platí, jak si člověk představuje, pro většinu kopií obíhajících v Rusku? To by stěží působilo dobře, vzhledem ke kritice, jíž se dostává Číně za to, že energičtěji neprosazuje práva k duševnímu vlastnictví. Nebo co kdyby se po několika letech celá věc proměnila v duchaprázdné cvičení v politické korektnosti?

Přesto říkám, dejme filmovému večeru G8 šanci. Byl by rozhodně mnohem zábavnější než současná konstrukce a kdoví, třeba by inspiroval k lepší politice.