Friday, October 31, 2014
0

Jak financovat Globální zdravotní fond

NEW YORK – V září se na půdě Organizace spojených národů sejdou světoví lídři, aby urychlili pokrok směřující ke splnění Rozvojových cílů tisíciletí (RCT). Tři z osmi RCT vyžadují zajištění základních zdravotních služeb pro veškerou světovou populaci. Nevelký objem globálního financování, pokud se správně nasměruje, by mohl zachránit miliony životů ročně. Klíčovým krokem je rozšířit Globální fond pro boj s AIDS, tuberkulózou a malárií na Globální zdravotní fond.

Globální fond vznikl v roce 2002, aby světu pomáhal v boji proti těmto třem smrtelným nemocem, a jeho výsledky jsou velkolepé. V minulé dekádě se díky nim stal zřejmě nejúspěšnější inovací v oblasti zahraniční pomoci. Přičiněním programů globálního fondu podstupuje antiretrovirální terapii zhruba 2,5 milionu lidí s AIDS. Nejméně osm milionů lidí bylo vyléčeno z TBC. V boji proti malárii bylo distribuováno víc než 100 milionů insekticidy ošetřených moskytiér s dlouhou účinností. Studie ukazují, že celkově programy globálního fondu zachránily život pěti milionům lidí.

Pozoruhodné úspěchy globálního fondu vyplývají z jeho pracovních postupů. V každé rozvojové zemi jsou pro jednotlivé nemoci zřizovány komise označované jako koordinační mechanismy země. Koordinačnímu mechanismu vždy předsedá národní vláda, ale zapracovává přispění nevládních organizací a následně formuluje celonárodní plány pro jednotlivé nemoci, které se předávají Globálnímu fondu pro boj s AIDS, tuberkulózou a malárií.

Jakmile globální fond tyto plány obdrží, odešle je Výboru pro odborné posuzování, aby prověřil, zda jsou plány vědecky správné a schůdné. Pokud je výbor schválí, plán se předloží správní radě globálního fondu, která hlasováním schvaluje financování. Jakmile se program rozjede, globální fond sleduje jeho realizaci, provádí kontroly, program sleduje a vyhodnocuje. Od roku 2002 globální fond schválil financování v celkovém objemu kolem 19 miliard dolarů.

Globální fond pro boj s AIDS, tuberkulózou a malárií a především dárcovské země, které jej podporují, dnes čelí dvěma obrovským výzvám. První je nedostatek financí. Globální fond je tak úspěšný, že země předkládají ke zvážení čím dál ambicióznější plány.

Globální fond se už bohužel dostal do stavu fiskální krize. Aby uhradil rozšíření programů u těchto tří nemocí, v nadcházejících třech letech bude potřebovat kolem šesti miliard dolarů ročně, ale od dárcovských zemí má jen asi tři miliardy ročně. Nedojde-li k nápravě, zbytečně zemřou miliony lidí.

Druhou výzvou je rozšířit mandát globálního fondu. Ten doposavad řešil RCT č. 6, zaměřený na potlačování konkrétních smrtelných nemocí. Jenže dostat tyto tři nemoci pod kontrolu nevyhnutelně vyžaduje zlepšení základních zdravotních služeb – komunitní zdravotníky, místní kliniky, spádové nemocnice, záchranné převozy, logistiku distribuce léčiv – a ty hrají významnou roli ve splnění RCT č. 4 (snížení dětské úmrtnosti) a RCT č. 5 (snížení mateřské úmrtnosti). Všechny tři zdravotní RCT jsou vzájemně provázané, a pokud se náležitě posílí primární zdravotní služby, jsou všechny splnitelné.

Jako opatření k řešení RCT č. 4 a 5 se zřetelně nabízí výslovné rozšíření mandátu globálního fondu ve věci financování. Řada programů, například v rámci projektu Millennium Villages (Vesnice tisíciletí), už dokládají, že posílení soustav primární zdravotní péče může při snižování dětské a mateřské úmrtnosti sehrát klíčovou roli. Rozvoj těchto lokálních soustav by mohlo zajistit rozšíření mandátu globálního fondu tak, aby zahrnoval finanční úhradu zaškolení a rozmístění komunitních zdravotníků, výstavbu a provoz lokálních zdravotnických zařízení a dalších složek primárních zdravotních systémů.

Řada zemí – mimo jiné Francie, Japonsko, Norsko, Velká Británie a Spojené státy – v poslední době uznaly, že je třeba od financování boje proti AIDS, TBC a malárie přejít k financování obecnějšího zkvalitňování soustav primární zdravotní péče. Zdá se však, že na otázku financování zdravotnictví pohlížejí jako na volbu buď anebo: buď posílit boj proti AIDS, TBC a malárii, anebo posílit financování primárních zdravotních soustav. Pravda je samozřejmě taková, že nutné je obojí a obojí je finančně možné.

Roční náklady na potírání konkrétních chorob v příštích třech letech činí asi šest miliard dolarů a dalších šest miliard dolarů ročně je zapotřebí na expanzi zdravotních systémů. Celkových 12 miliard dolarů ročně pro rozšířený globální fond se ve srovnání se třemi miliardami dolarů, které se vynakládají dnes, může zdát nerealisticky mnoho. Roční financování v úhrnné výši 12 miliard dolarů je však ve skutečnosti nesmírně skrovné, neboť představuje asi 0,033% (tedy 3 centy ze 100 dolarů) HNP dárcovských zemí. To je nepatrná částka, kterou by bylo snadné dát dohromady, kdyby to dárcovské země myslely vážně.

Americký prezident Barack Obama otevřeně hovoří na podporu posílení primárních zdravotních služeb, leč konkrétní rozpočtové návrhy jeho administrativy jsou prozatím neuspokojivé. Nejhorší na nich je, že rozpočet Obamovy vlády na rok 2011 poskytuje globálnímu fondu jen jednu miliardu dolarů ročně. Takto nízká částka je nehodná vůdčí úlohy USA.

Kdyby USA svou roční podporu globálnímu fondu zvýšily na zhruba čtyři miliardy dolarů ročně, pravděpodobně by zbytek světových dárců přiměly dodat osm miliard ročně, aby se americký podíl udržel přibližně na třetině úhrnu financování. S cílem získat tyto dodatečné peníze by Obamova vláda mohla uvalit daň z nadměrného zisku na Wall Street, čímž by vyrovnala vzniklou rozpočtovou mezeru. Bankéři z Wall Street, jejichž činnost v posledních letech tak hrubě poškodila světovou ekonomiku, by si též odpykali své, až by sledovali, jak jejich nové daňové odvody v příštích letech přispějí k záchraně život�� milionů lidí.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured