Sunday, October 26, 2014
0

Egypt v hlavě Jordánska

AMMÁN – Chování jordánského královského dvora v prvních dnech po oficiálním vyhlášení vítězství Muhammada Mursího z Muslimského bratrstva v egyptských prezidentských volbách nabízí fascinující příběh. Jordánský král Abdalláh II. s podepsáním dlouho potřebného volebního zákona zpočátku váhal. Následoval podpis zákona, žádost o jeho revizi a překvapivá oficiální schůzka se šéfem Hamásu.

Během uplynulého roku král Abdalláh neoblomně zastával názor, že Jordánci by měli hlasovat ve svobodných a spravedlivých volbách nejpozději na konci roku 2012. Byly přijaty změny ústavy. V souladu se zákonem vznikla nezávislá volební komise. A jeden respektovaný jordánský právník, který působil jako soudce Mezinárodního soudního dvora, dostal důtku za to, že při prosazování volebního zákona nepostupoval dostatečně svižně.

Proč tedy král po schválení zákona oběma parlamentními komorami čtyři dny otálel s jeho podepsáním a pak okamžitě požádal o jeho změnu?

Zákon, který zavádí do značné míry většinový systém založený na volebních obvodech zastupovaných jediným poslancem, přičemž pouze do 17 ze 140 parlamentních křesel se má volit podle národních stranických kandidátek, schválil jordánský Senát pouhých několik hodin předtím, než egyptská nezávislá volební komise prohlásila vítězem Mursího. Lidé z jordánské vlády a od královského dvora, s nimiž jsem měl možnost hovořit, prý byli přesvědčeni, že prezidentská funkce připadne Mubarakovu poslednímu premiérovi Ahmadu Šafíkovi.

Mursího vítězství všechno změnilo. Jordánské Muslimské bratrstvo bojkotovalo v roce 2010 parlamentní volby v zemi, neboť vláda podle něj „neposkytla žádné záruky jejich poctivosti“. Ve volbách v roce 2007 zase bratrstvo obvinilo vládu z „podvodu“ a postavilo se proti většinovému volebnímu systému.

Vysocí jordánští představitelé pomalu ustupují od rozsáhlých politických reforem, které byly v počáteční euforii z arabského jara přislíbeny. Mnoho lidí včetně bývalého premiéra Aúna Chasáúniho se domnívá, že to odráží přesvědčení vysokých jordánských činitelů, že arabské jaro se už v Jordánsku a celém regionu vyčerpalo. Lidové protesty koneckonců nenabraly dynamiku, režim Bašára Asada v Sýrii se udržel a Egypt, který nemá ústavu ani parlament, se zjevně odklonil od demokracie, pokud přímo neupadl do chaosu.

Chasáúni, jenž vybízel islamisty, aby se zapojili do politického procesu, a uzavřel přátelskou dohodu s palestinským islámským hnutí Hamás, však varuje, že je chybou arabské jaro odepisovat. Krátce po své květnové rezignaci varoval jordánské představitele před sebeuspokojením v reformním procesu. Jeho posledním prohlášením poté, co ho nahradil zástupce konzervativců, byla připomínka jordánským politickým špičkám, že jaro je roční období, které se neustále vrací.

Po vyhlášení Mursího vítězství v Egyptě se zdá, že se jaro vrátilo do Jordánska rychleji, než očekával i samotný Chasáúni. Islámská akční fronta, což je politická strana Muslimského bratrstva v Jordánsku, dál odmítá většinový volební systém, který upřednostňuje kmeny před politickými stranami a dalšími významnými sociálními skupinami. Kvůli relativně malému významu národních stranických kandidátek získají zejména Jordánci palestinského původu, kteří tvoří téměř polovinu elektorátu, jen nízké procento volených představitelů.

Schválení zákona králem umožní nově založené volební komisi zahájit činnost. Král si však nyní přeje, aby parlament v zákoně posílil prvek zastoupení. Dokonce přijal šéfa Hamásu Chálida Mašála na oficiálním setkání, které zahrnovalo královský oběd, schůzky s premiérem Fajízem Taravním a především rozhovory se šéfem jordánské zpravodajské služby, jež v roce 1999 doporučila vyhoštění Mašála a čtyř dalších vysokých představitelů Hamásu z Jordánska.

Cílem rozhodnutí vylepšit volební zákon a přijmout Mašála není pouze snaha přesvědčit islamisty v Jordánsku, aby se zapojili do politického procesu. Podobně jako jiné arabské země vzhlíží i sedmimilionové Jordánsko k Egyptu, svému nejlidnatějšímu a nejmocnějšímu arabskému sousedovi. A z ekonomického hlediska je Jordánsko stále závislé na egyptském zemním plynu, který dostává za sníženou cenu.

Zdá se, že Jordánsko přečetlo politické čajové lístky a dospělo k závěru, že zlepšovat vztahy s nastupujícími vládci Egypta má větší smysl než s nimi bojovat. A lepší vztahy s Egyptem předpokládají těsnější styky s Mursím a Muslimským bratrstvem.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured