Při oslavě 230. výročí deklarace nezávislosti Spojených států loni v červenci prezident George W. Bush poznamenal, že vlastenci z americké války za nezávislost věřili, že se všichni lidé rodí jako sobě rovní a mají svá nezadatelná práva. Díky těmto ideálům, prohlásil Bush, zůstávají Spojené státy „majákem naděje pro všechny, kdo sní o svobodě, a zářným příkladem světu, čeho všeho jsou s to dosáhnout svobodní lidé“.

Současně však jeho administrativa zadržuje přibližně 400 vězňů na americké námořní základně v zátoce Guantánamo na Kubě. Někteří z nich už tam jsou déle než pět let. A nikdo z nich zatím nebyl postaven před soud.

Letos v lednu jeden vysoce důvěryhodný zdroj potvrdil, že vězni z Guantánama nestrádají pouze neurčitou dobou zadržení. Americký Federální úřad vyšetřování zveřejnil dokumenty, které dokládají, že jeden agent FBI byl „při několika příležitostech“ svědkem, jak jsou vězni „připoutáni řetězem ve schoulené poloze za ruku a nohu k podlaze“, aniž by měli k dispozici židli, potraviny a vodu. V těchto podmínkách se „většina z nich pomočila nebo pokálela“. Takto byli ponecháni 18 či 24 hodin, případně více.

V jednom ze zmíněných případů byla klimatizace podle agenta „nastavena na tak nízkou teplotu, že se bosý zadržený třásl zimou“. Při jiné příležitosti byla cela nevětraná, takže v ní teplota překračovala 37 stupňů Celsia: zadržený ležel téměř v bezvědomí na podlaze a vedle sebe měl chomáč vlasů – „očividně si je během noci vytrhal“.

Jinému agentovi FBI zástupce jedné civilní firmy se smíchem řekl: „Tohle musíte vidět.“ Načež ho odvedl do vyšetřovací místnosti, kde agent spatřil dlouhovlasého vousatého muže, který měl nasazen roubík v podobě lepicí pásky „pokrývající velkou část jeho hlavy“. Když se agent dotázal, jak bude muži páska odstraněna, nedostal žádnou odpověď.

Jiní agenti FBI uvedli, že viděli vězně ponechané v poutech po dobu 12 i více hodin, rovněž v tomto případě v zimě, přičemž tito vězni museli navíc řadu hodin snášet světlo ze zářivek a hlasitou rapovou hudbu, případně byli nuceni halit se do izraelské vlajky. Zpráva FBI opatřila tyto incidenty douškou: „Vzhledem k politice ministerstva obrany se nejeví jako přehnané.“

Někteří zadržení sdělili agentům FBI, že s terorismem nemají nic společného a netuší, proč byli uneseni a převezeni na Guantánamo. Řadu vězňů nezajali Američané při bojích v Afghánistánu. Někteří byli zadrženi v Bosně, Indonésii, Thajsku, Mauritánii a Pákistánu.

Bushova administrativa tvrdí, že tito zadržení jsou „nepřátelskými bojovníky“ v globální válce proti terorismu – ve válce, která se vede po celém světě a mohla by trvat několik desetiletí. Velitel speciální jednotky na Guantánamu, kontraadmirál Harry B. Harris mladší, nedávno obhajoval drsné zacházení se svými vězni slovy: „Všichni jsou to teroristi; všichni jsou to nepřátelští bojovníci.“

CIA se však již dříve dopustila omylů. Například Murata Kurnaze, Turka narozeného v Německu, zadržovali na Guantánamu čtyři roky, než ho loni v srpnu konečně propustili. Dalším omylem se zdá i případ Chalída el-Masrího, německého občana libanonského původu. Toho CIA unesla v Makedonii a odvezla do Afghánistánu, kde byl pět měsíců vyslýchán a poté bez obvinění propuštěn na svobodu. Německý soud nyní vydal zatykače na osoby zapletené do jeho únosu.

Existují-li vůbec nějaká lidská práva, pak k nim bezpochyby patří i právo nebýt neomezeně dlouho vězněn bez procesu. Listina práv vtělená do ústavy Spojených států klade na toto právo zvláštní důraz, když v šestém dodatku přímo uvádí, že v každém trestním procesu „má obžalovaný právo na rychlé a veřejné přelíčení před nestrannou porotou“ a že „má právo být informován o příčině a povaze obžaloby a konfrontován se svědky obžaloby“. Žádnému z vězňů na Guantánamu nebyla tato práva přiznána. Podle měřítek stanovených v americké ústavě tak ani nebylo nikdy prokázáno, že je kterýkoliv z nich opravdu teroristou.

Šestý dodatek ústavy se však nevztahuje na vězně z Guantánama, protože nejsou občany USA a jsou zadržováni v objektu, který technicky vzato neleží na americkém území, přestože ho plně kontroluje americká vláda.

Ať už se k tomu americké soudy stavějí jakkoliv, unášet lidi z celého světa, zavírat je na dlouhé roky bez důkazu, že se čímkoliv provinili, a vystavovat je drsnému a krutému zacházení je flagrantním porušením mezinárodního práva. A podle všech měřítek spravedlnosti je to také prostě a jednoduše špatné.

Tom Paine, slavný americký revolucionář a autor knihy Práva člověka , napsal: „Ten, kdo si chce zajistit vlastní svobodu, musí střežit před útiskem i svého nepřítele; neboť poruší-li tento závazek, vytváří precedens, jenž dotkne se i jeho samého.“ Kdyby se jen Spojené státy držely této rady, mohly by se opravdu stát majákem naděje a zářným příkladem. Dokud však budou dál zadržovat a týrat vězně, aniž jim dopřejí spravedlivý proces, budou proklamované ideály Ameriky znít zbytku světa jako největší pokrytectví.