Thursday, October 23, 2014
0

Alternativy k úsporným opatřením

NEW YORK – V důsledku Velké recese zůstávají státům schodky, které jsou na mírové doby bezprecedentní, a sílí znepokojení nad jejich narůstajícími národními dluhy. V mnoha zemích to vede k nové vlně úsporných opatření – politikám, které téměř jistě vyústí ve slabší národní a globální ekonomiky a výrazné zpomalení tempa oživování. Ti, kdo doufají v rozsáhlé úbytky deficitů, zažijí ošklivé zklamání, neboť ekonomické zpomalení srazí příjmy z daní a zvýší poptávku po pojištění v nezaměstnanosti a dalších sociálních podporách.

Snaha omezit růst zadlužení prospívá soustředěnosti myšlení – nutí země zaměřovat se na priority a přeměřovat hodnoty. Ve Spojených státech není pravděpodobné, že by byly v nejbližší době zavedeny rozsáhlé rozpočtové škrty à la Velká Británie. Dlouhodobá prognóza – již do obzvláštní tísně uvádí neschopnost zdravotnické reformy pořádně ořezat rostoucí výdaje za lékařskou péči – je však natolik ponurá, že sílí elán obou politických stran nějak zasáhnout. Prezident Barack Obama jmenoval oboupartajní komisi pro snižování schodku, jejíž předseda nedávno naznačil, jak by mohla vypadat její zpráva.

Technicky je snižování schodku přímočará činnost: je potřeba buď snižovat výdaje, nebo zvyšovat daně. Už teď je ale jasné, že agenda potlačování deficitu půjde, přinejmenším v USA, ještě dál: jde o snahu oslabit sociální ochranu, zkrátit progresivitu daňové soustavy a zmenšit úlohu i velikost vlády – ovšem tak, aby tím vším byly co nejméně postiženy zavedené zájmové skupiny, například vojenskoprůmyslový komplex.

V USA (a v některých dalších vyspělých průmyslových zemích) je agendu snižování schodku nutné určovat v kontextu vývoje událostí v uplynulém desetiletí:

·        obrovského zvýšení výdajů na obranu, roztáčených dvěma bezvýslednými válkami, a přece jdoucích ještě nad jejich rámec,

·        růstu nerovnosti, kdy horní jedno procento čerpá víc než 20 % příjmu země, doprovázeného oslabováním střední třídy – mediánní příjem americké domácnosti se za posledních deset let snížil o víc než 5 % a klesal už před propuknutím recese,

·        nedostatečných investic do veřejného sektoru, včetně infrastruktury, což tak dramaticky doložilo provalení protipovodňových hrází v New Orleans, a

·        růstu veřejné podpory firem, od bankovních výpomocí přes etanolové dotace až po zemědělské dotace, které trvají i poté, co je Světová obchodní organizace prohlásila za nezákonné.

Je tedy relativně snadné sestavit balíček opatření ke snižování schodku, který pozvedne efektivitu, podpoří růst a ztenčí nerovnost. Neobejde se bez pěti stěžejních prvků. Zaprvé, je třeba rozšířit výdaje za vysoce výnosné veřejné investice. Byť krátkodobě deficit rozšíří, dlouhodobě státní zadlužení sníží. Který podnikatel by neskočil po investičních příležitostech nabízejících výnosy přes 10 %, kdyby si mohl půjčit kapitál – tak jako vláda USA – za úrok nepřesahující 3 %?

Zadruhé, je nutné osekat vojenské výdaje – nejen financování bezvýsledných válek, ale i zbraní, jež nefungují proti nepřátelům, kteří neexistují. Stále se držíme v zajetých kolejích, jako by studená válka nikdy neskončila, a za obranu utrácíme tolik co celý zbytek světa dohromady.

Dále je zapotřebí zbavit se veřejné podpory firem. Amerika sice ukrajuje záchrannou sociální síť pro občany, leč záchrannou síť pro firmy upevňuje, což tak zřetelně doložila Velká recese a finanční sanace AIG, Goldman Sachs a dalších bank. V některých oblastech zemědělského podnikání v USA představuje podpora firem téměř polovinu celkového příjmu, přičemž kupříkladu miliardy dolarů vyplácené jako bavlníkové dotace tečou do kapes několika bohatých farmářů – a zároveň stlačují ceny a zvyšují chudobu mezi konkurenty v rozvojovém světě.

Obzvlášť nehoráznou formou zvláštního zacházení s firmami je přístup, jemuž se těší farmaceutické firmy. Přestože největším odběratelem jejich zboží je vláda, není dovoleno o cenách vyjednávat, což výnosy firem – a výdaje vlády – podle odhadů zvýšilo o téměř bilion dolarů za deset let.

Dalším příkladem je stůl prostřený zvláštními příspěvky, jež se poskytují energetickému sektoru, zejména ropnému a plynárenskému, čímž se ovšem zároveň plení státní pokladna, pokřivuje alokace zdrojů a ničí životní prostředí. Pak je tu zdánlivě nekonečné rozdávání národní zdrojů – od bezplatných frekvencí přidělovaných rozhlasovým a televizním společnostem přes nízké poplatky vybírané od důlních společností až po dotace pro firmy těžící dřevo.

Odstraněním zvláštního přístupu ke kapitálovým výnosům a dividendám je dále zapotřebí vytvořit spravedlivější a efektivnější daňovou soustavu. Proč by ti, kdo se živí prací, měli podléhat vyšší míře zdanění než ti, kdo peníze na živobytí čerpají ze spekulací (často na úkor ostatních)?

Konečně, jelikož víc než 20 % všech příjmů patří nejmovitějšímu procentu obyvatel, mírné zvýšení skutečně placených daní, řekněme 5%, by během deseti let vyneslo víc než bilion dolarů.

Balíček opatření ke snižování schodku vypracovaný podle těchto zásad by dokázal víc, než požadují i ti nejhorlivější deficitní jestřábi. Zvýšil by efektivitu, povzbudil růst, zlepšil životní prostředí a prospěl pracujícím a střední třídě.

Je tu jen jeden problém: neprospěl by ani těm nejmajetnějším, ani firemním či jiným zájmovým skupinám, které si získaly dominantní postavení v tvorbě amerických politik. Právě jeho přesvědčivá logika je důvodem, proč existuje jen malá naděje, že by byl takový rozumný návrh někdy přijat.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured