Friday, October 31, 2014
1

Národ vidiotů

NEW YORK – Uplynulých padesát let bylo věkem elektronických masmédií. Televize přetvořila společnost ve všech koutech světa. A dnes se k televizoru připojuje celá exploze nových mediálních zařízení: DVD přehrávače, počítače, herní konzole, chytré telefony a další přístroje. Stále větší počet důkazů nicméně naznačuje, že toto mediální šíření má bezpočet nežádoucích důsledků.

Spojené státy dovedly svět do televizní éry a dopady této skutečnosti lze nejpřímočařeji vidět na milostném vztahu Ameriky k tomu, co Harlan Ellison ve slavném výroku označil za „skleněný prs“. V roce 1950 vlastnilo televizní přijímač méně než 8% amerických domácností; do roku 1960 už ho mělo 90%. Dosažení takové míry penetrace trvalo jinde o několik desetiletí déle a nejchudší země k ní nedospěly dodnes.

Američané se také podle očekávání stali největšími konzumenty televizních pořadů, což pravděpodobně dodnes platí, třebaže data jsou poněkud útržkovitá a nekompletní. Nejlepší důkazy naznačují, že se Američané dívají na televizi v průměru více než pět hodin denně – to je ohromující číslo vzhledem k faktu, že dalších několik hodin tráví před jinými zařízeními nabízejícími vizuální zábavu. V jiných zemí sledují lidé televizi mnohem méně. Například ve Skandinávii dosahuje doba strávená před televizí zhruba poloviny amerického průměru.

Důsledky pro americkou společnost jsou hluboké, znepokojivé a představují varování pro svět – ačkoliv pravděpodobně přicházejí příliš pozdě, než aby se jimi někdo stačil řídit. Za prvé přináší intenzivní sledování televize jen málo potěšení. Mnohé výzkumy ukazují, že je to téměř závislost, při níž krátkodobý požitek přechází v dlouhodobý pocit neštěstí a výčitky. Takoví diváci tvrdí, že by se na televizi raději dívali méně, než se ve skutečnosti dívají.

Intenzivní sledování televize navíc přispívá k sociálnímu rozdrobení. Čas, který lidé kdysi trávili společně v komunitě, dnes tráví o samotě před obrazovkou. Robert Putnam, přední expert na slábnoucí americký smysl pro komunitu, zjistil, že sledování televize je hlavní příčinou úpadku „společenského kapitálu“, tedy důvěry spojující jednotlivé komunity. Američané si prostě důvěřují méně než o generaci dříve. Samozřejmě zde působí i jiné faktory, ale televizí podněcovaná společenská atomizace by se neměla podceňovat.

Intenzivní sledování televize je bezpochyby škodlivé i pro fyzické a duševní zdraví člověka. Američané jsou nejobéznějším národem na světě, kdy zhruba dvě třetiny Američanů dnes trpí nadváhou. I za tímto stavem se skrývá více faktorů, například strava složená z levných a nezdravých smažených jídel, avšak čas strávený vsedě před televizorem má také výrazný vliv.

Současně platí, že co se děje mentálně, je důležité pro to, co se děje fyzicky. Televize a s ní spojená média byly a jsou největšími dodavateli a zprostředkovateli firemní a politické propagandy ve společnosti.

Americké televize mají téměř výlučně soukromé majitele a ti vydělávají velkou část peněz na neúnavné reklamě. Účinné reklamní kampaně apelující na nevědomé tužby – v obvyklém případě související s jídlem, sexem a společenským postavením – vytvářejí poptávku po produktech a nákupech, které mají jen malou skutečnou hodnotu pro spotřebitele či pro společnost.

Totéž se samozřejmě děje v politické sféře. Američtí politici jsou dnes spíše marketingovými značkami balenými jako cereálie ke snídani. Jakéhokoliv člověka – a jakoukoliv myšlenku – lze prodávat převázaného pestrobarevnou mašlí a podbarveného chytlavou melodií.

Všechny cesty k moci vedou v Americe přes televizi a jakýkoliv přístup do televize předpokládá velké peníze. Tato jednoduchá logika v bezprecedentní míře přesunula americkou politiku do rukou bohatých.

Dokonce i válku lze zabalit jako nový produkt. Bushova administrativa propagovala výchozí předpoklady irácké války – tedy neexistující zbraně hromadného ničení Saddáma Husajna – familiérním a pestrobarevným stylem televizní reklamy charakterizované rychlým tempem a velkým množstvím grafiky. Válka samotná pak začala takzvanou operací „šok a děs“ neboli bombardováním Bagdádu – byla to podívaná v přímém přenosu, jako dělaná pro televizi, jejímž cílem bylo zajistit Američany vedené invazi vysoký rating.

Mnoho neurovědců se domnívá, že sledování televize může mít na duševní zdraví člověka i hlubší dopady než jen závislost, konzumní způsob života, ztrátu sociální důvěry a politickou propagandu. Televize možná mění i mozkovou strukturu chronických diváků a poškozuje jejich kognitivní schopnosti. Americká akademie pediatrů nedávno varovala, že sledování televize malými dětmi je nebezpečné pro jejich mozkový vývoj, a vyzvala rodiče, aby drželi děti do dvou let z dosahu televize a podobných médií.

Nedávný průzkum, který v USA provedla organizace Common Sense Media, zase odhaluje paradox, který je však naprosto pochopitelný. Děti v chudých amerických domácnostech dnes nejen sledují televizi více než děti v domácnostech bohatých, ale také mají ve větší míře televizor v pokoji. Pokud přitom spotřeba nějaké komodity s rostoucím příjmem klesá, označují ekonomové tuto komoditu za „podřadný statek“.

Jistě, hromadné sdělovací prostředky mohou být užitečné jako poskytovatelé informací, vzdělání, zábavy, a dokonce i politického povědomí. Příliš velká část masmédií nás však vystavuje nástrahám, jimž bychom se měli vyhnout.

Přinejmenším můžeme tyto nástrahy minimalizovat. Mezi úspěšné recepty z celého světa patří omezení televizní reklamy, zejména reklamy zaměřené na malé děti, existence nekomerčních a veřejně vlastněných televizních sítí, jako je BBC, a bezplatný (ale omezený) vysílací čas pro politické kampaně.

Nejlepší obranou je samozřejmě naše vlastní sebekontrola. Všichni můžeme nechat televizi více hodin denně vypnutou a strávit ušetřený čas četbou, rozhovory s ostatními a opětovným budováním základů osobního zdraví a společenské důvěry.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (1)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedVincent Labrecque

    "Time that used to be spent together in the community is now spent alone in front of the screen." is a reat quote to be remembered. Excellent article. I see so much of my relatives in it.

Featured