NAIROBI – Ve chvíli, kdy překotně roste nezaměstnanost, přibývá bankrotů a burzy padají volným pádem, se může na první pohled zdát rozumné hodit boj proti změně klimatu za hlavu a investice do ochrany životního prostředí zabrzdit. Právě to by ale byla drtivá chyba jak okamžitého, tak mezi generačního dosahu.

Aniž by už beztak přetížené a vysílené globální hospodářství dále zatěžovaly, ekologické investice jsou přesně tím, co znovu dá lidem práci, rozproudí objednávky a napomůže obnově sil a zdraví ekonomik.

V minulosti se zájem o životní prostředí pokládal za luxus; dnes jde o nezbytnost – což je fakt, který si už sice někteří tvůrci ekonomiky uvědomují, ale zdaleka ne všichni.

Velkou část stimulačního balíčku prezidenta Baracka Obamy v hodnotě 825 miliard dolarů ve prospěch Spojených států tvoří podpora obnovitelné energie, zateplení milionu domů a zkvalitnění tamní neefektivní elektrické sítě. Takové investice by mohly vytvořit odhadem pět milionů pracovních míst pro „zelené límečky“, stát se vzpruhou stavebnictví a projektové přípravy a vrátit Ameriku k neméně významné snaze potlačovat změnu klimatu a usilovat o energetickou bezpečnost.

Zeleného blýskání na lepší ekonomické časy si povšimla i Korejská republika, kde poprvé po více než pěti letech ubývá pracovních míst. Vláda prezidenta Lee Myung-Baka plánuje, že investuje 38 miliard dolarů, aby zaměstnala lidi sanací čtyř hlavních řek a snižováním rizika katastrof výstavbou hrází a zařízení ke zpracování vod.

Mezi další prvky Leeova plánu patří budování přepravních sítí přívětivých k životnímu prostředí, například vysokorychlostních železnic a stovek kilometrů cyklostezek, a výroba elektřiny z odpadního metanu ze zavážkových skládek. Balíček počítá také s investicemi do technologií hybridních vozidel.

Podobné balíčky „Nového zeleného údělu“ k oživení zaměstnanosti se teď připravují v Číně, Japonsku a ve Velké Británii. V rozvojových zemích jsou neméně opodstatněné, co se týče pracovních míst, potírání chudoby a tvorby nových příležitostí v době, kdy komoditní ceny i vývozy obestírá čím dál větší nejistota.

V Jižní Africe se krize jako příležitosti chápe vládou zaštítěná iniciativa Working for Water , která zaměstnává přes 30 tisíc lidí, včetně žen, mladých lidí a postižených. Země vynakládá zhruba 60 milionů dolarů ročně na boj proti nepůvodním invazním rostlinám, které ohrožují domorodou divočinu, zásoby vody, významné turistické destinace i zemědělskou půdu.

Tyto práce se budou rozšiřovat, protože víc než 40 milionů tun zavlečených invazních rostlin se bude sklízet jako palivo pro elektrárny. Vznikne tak odhadem 500 megawattů elektrické energie, což se rovná 2% tamní spotřeby elektřiny, a dále také přes 5000 pracovních míst.

Je tedy jasné, že některé země dnes mají za to, že k nejlepším sázkám na oživení patří environmentální investice do infrastruktury, energetických soustav a ekosystémů. Ostatní si možná nejsou jistí potenciální návratností investic do služeb ekosystémů, jako je zadržování uhlíku v lesích, nebo do obnovitelné energie pro 80% Afričanů, kteří mají přístup k elektřině. Ještě další možná jednoduše nevědí, jak příkladu následovat.

Program Organizace spojených národů na ochranu životního prostředí (UNEP) svolal na počátek února některé z předních ekonomů do newyorského ústředí OSN. Rozpracuje se Nový globální zelený úděl, šitý na míru různým národním neduhům, aby světovým lídrům a ministrům pomohl sestavit stimulační balíčky, které budou účinkovat na několika frontách.

Nový globální zelený úděl, zahájený UNEP v podobě koncepce v říjnu 2008, reaguje na současnou ekonomickou malátnost. Kdyby se však tyto stimulační balíčky moudře vynaložily, mohly by vyvolat dalekosáhlé a transformační trendy a připravit půdu pro udržitelnější, naléhavě potřebnou zelenou ekonomiku pro jedenadvacáté století.

Biliony dolarů, které jsou nyní v pohotovosti, aby řešily současné strasti, společně s biliony dolarů, jež mají v záloze investoři, představují příležitost, jaká byla ještě před pouhými 12 měsíci nepředstavitelná: máme šanci otočit kormidlem směrem k účinnějšímu využívání zdrojů a důmyslnějšímu jednání, který může řešit problémy sahající od změny klimatu přes nedostatek přírodních zdrojů a vody až po úbytek druhové rozmanitosti.

Slepě pumpovat dnešní záchranné miliardy do starých průmyslových odvětví a vyčerpaných ekonomických modelů je vyhazování peněz a zadlužování se na úkor budoucnosti našich dětí. Političtí předáci namísto toho musí těchto neočekávaných peněz využít k investicím do inovací, k propagaci udržitelných podniků a podpoře nových schémat slušné, dlouhodobé zaměstnanosti.