Jen málo konceptů je tak elastických jako ,,konzervatismus``. Na jednom konci spektra svých významů se konzervatismus (za posledních dvacet let) propracoval k tomu, že dnes bývá vnímán jako propagátor občanského života nenasytnosti a honby za prospěchem. Na druhém konci spektra hledal konzervatismus v mnoha evropských zemích možná až příliš útěchu v pravicovém extremismu. V dnešním Německu konzervatismus vznikal z neúspěchů Výmarské republiky, tedy ze zkušeností, které anglosaský konzervatismus nepoznal. Tato historická etapa tak vysvětluje konzervatismus, který praktikují Křesťansko-demokratická unie (CDU) a Křesťansko-sociální unie (CSU), jež se zaměřují na umírněnost i vyváženost, ochranu tradičních hodnot i inovace a na ovládnutí německého politického středu.
V Německu se budou tento podzim konat federální volby, a tak o povaze německého konzervatismu ještě mnohé uslyšíme. Při zvážení důrazu, jaký kandidát CDU/CSU na kancléře Edmund Stoiber klade na hospodářské úspěchy Bavorska, se někteří možná neubrání pocitu, že koalice se dostala pod nebezpečný vliv tržního konzervatismu praktikovaného v Americe, ,,kde je dnes už možné všechno``. Jiní pak třeba pocítí spíše důraz německých konzervativců na společenské hodnoty a prohlásí, že jsme stejně statičtí jako sociální demokraté. Pravda je nicméně mnohem složitější než tato jednoduchá srovnání, ale proto je i mnohem trvalejší.
Politika CDU/CSU se samozřejmě zakládá na myšlence svobody jednotlivce, ale my věříme v individualismus kalený západní kulturou a křesťanskou tradicí. Na nespoutaný individualismus máme skeptický názor, neboť jsme si vědomi lidských hříchů a ještě mnohem hlouběji si uvědomujeme historické chyby a úchylky německých dějin 20. století. Přes tento hluboce zakořeněný skepticismus o lidské povaze uznáváme lidský talent a dovednosti, jež jsou motorem pokroku a inovace, poněvadž věříme ve schopnost člověka napravovat chyby a omyly.
Tyto dva rysy, přestože se zdají neslučitelné a rozhodně se liší od hodnot vyznávaných americkými a britskými konzervativci, představují pevnou a zdravou základnu pro realistický pragmatismus a odklon od ideologické politiky - což je přesně taková politika, jakou teď Německo potřebuje. Němečtí konzervativci rozhodně nechtějí nutit lidi k tomu, aby žili určitým způsobem, nýbrž se zasazují o politiku, která zná meze - meze státu, trhu a jednotlivce.
My politiku chápeme jako mechanismus k usmiřování přetrvávajících střetů, například takových, jaké existují mezi svobodou a bezpečností. Jedna bez druhé je neudržitelná. Bezpečnost bez svobody je k ničemu, a svoboda bez bezpečnosti - jak národní, tak hospodářské - nemá valný smysl. Na těchto principech stojí sociální tržní ekonomika, k níž se i nadále hlásíme. Nejúčinnějším prostředkem podpory ekonomického růstu je pro tuto ekonomiku konkurence, ale v případě potřeby či nutnosti v ní mají místo i intervence státu, jejichž cílem je zajistit rovnou příležitost, společenskou solidaritu a sociální rovnováhu. K dalším cílům těchto zásahů patří také snaha zabránit ,,ekonomizaci`` všech aspektů občanského života. Trh je totiž jen nástrojem pro řešení lidských problémů, nikoli odpovědí na ně.
Němečtí konzervativci si tuto skutečnost velmi dobře uvědomují a proto například usilují o rovnováhu mezi ekonomií a ekologií. Cítíme globální odpovědnost za životní prostředí, a tudíž nemůžeme souhlasit s jednostrannými rozhodnutími jednotlivých národů, pokud tato rozhodnutí ignorují potřeby zbytku světa. Globalizace je totiž nejen výzvou, ale i příležitostí. Chceme-li se otevřít proudům globalizace, musíme rovněž posilovat místní instituce, jež pomáhají rozvíjet společenské svazky a identitu, jako jsou rodina, místní a regionální společenství, náboženské komunity či tradice dobrovolné spolupráce pracujících - které byly všechny v posledních letech zanedbávány. To je onen princip ,,decentralizace``, který kdykoli a kdekoli je to možné, napomáhá přesunu rozhodovací moci na orgány státní správy, jež jsou co nejblíže k občanům.
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Toto je obzvláště významné pro naše nazírání na Evropskou unii, kde se snažíme o účinnou rovnováhu mezi státem a Evropou. Pro nás, německé konzervativce, nestojí evropská integrace a národní identita proti sobě - na rozdíl od našich odpůrců a mnoha dalších. Vidíme je spíše jako dvě strany jedné mince. Evropská unie vznikla z přesvědčení, že některých cílů lze dosáhnout jen spoluprací. I po několika desetiletích Evropská unie stále potřebuje vázací sílu a legitimitu svých členských států i historických regionálních politických struktur v rámci těchto států, neboť společná evropská identita vzniká pomalu a zatím není schopna opodstatnit konstituční strukturu Unie.
Forma vlády, o níž se v Německu a po celé Evropě zasazujeme, je v podstatě založena na smyslu a významech morálního diskurzu a morálního rozhodování, a nikoli na domněle věčné pravdě jakéhosi abstraktního politického konceptu. Totiž jen neustávající skepticismus vůči módním politickým všelékům - ražení jak statického, tak tržně fundamentalistického - je s to podpořit pluralismus a toleranci a zabránit narůstání byrokracie, která oslabuje naši ekonomiku.
V rychle měnícím se světě představuje tento skepticismus středu jediný soudný přístup, který by zodpovědná politická strana a vláda měla zaujmout. Tímto lidským a realistickým pragmatismem se řídí právě náš politický přístup, poněvadž pouze takovýto přístup představuje naději na prosperující stabilitu, v jejímž rámci lze uskutečňovat nezbytné změny bez nebezpečí vzplanutí extremistických nálad či obav z budoucnosti. Umírněnost, tolerance a schopnost reformy v rovné míře - to jsou hesla dnešního německého konzervatismu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
After a decades-long love affair with laissez-faire policies, many governments – notably in developed countries – are increasingly seeking to shape their economies through tariffs, subsidies, public procurement, and more. But not all industrial policies are created equal, and understanding their nuances and limitations is critical to their success.
Too often, the press and voters treat abortion, and reproductive rights more broadly, as well as other “family” issues – like child tax credits, paid family leave policies and affordable childcare – as somehow different from economic issues. But they are not.
shows why abortion, childcare, and parental leave are not merely “family” issues.
Jen málo konceptů je tak elastických jako ,,konzervatismus``. Na jednom konci spektra svých významů se konzervatismus (za posledních dvacet let) propracoval k tomu, že dnes bývá vnímán jako propagátor občanského života nenasytnosti a honby za prospěchem. Na druhém konci spektra hledal konzervatismus v mnoha evropských zemích možná až příliš útěchu v pravicovém extremismu. V dnešním Německu konzervatismus vznikal z neúspěchů Výmarské republiky, tedy ze zkušeností, které anglosaský konzervatismus nepoznal. Tato historická etapa tak vysvětluje konzervatismus, který praktikují Křesťansko-demokratická unie (CDU) a Křesťansko-sociální unie (CSU), jež se zaměřují na umírněnost i vyváženost, ochranu tradičních hodnot i inovace a na ovládnutí německého politického středu.
V Německu se budou tento podzim konat federální volby, a tak o povaze německého konzervatismu ještě mnohé uslyšíme. Při zvážení důrazu, jaký kandidát CDU/CSU na kancléře Edmund Stoiber klade na hospodářské úspěchy Bavorska, se někteří možná neubrání pocitu, že koalice se dostala pod nebezpečný vliv tržního konzervatismu praktikovaného v Americe, ,,kde je dnes už možné všechno``. Jiní pak třeba pocítí spíše důraz německých konzervativců na společenské hodnoty a prohlásí, že jsme stejně statičtí jako sociální demokraté. Pravda je nicméně mnohem složitější než tato jednoduchá srovnání, ale proto je i mnohem trvalejší.
Politika CDU/CSU se samozřejmě zakládá na myšlence svobody jednotlivce, ale my věříme v individualismus kalený západní kulturou a křesťanskou tradicí. Na nespoutaný individualismus máme skeptický názor, neboť jsme si vědomi lidských hříchů a ještě mnohem hlouběji si uvědomujeme historické chyby a úchylky německých dějin 20. století. Přes tento hluboce zakořeněný skepticismus o lidské povaze uznáváme lidský talent a dovednosti, jež jsou motorem pokroku a inovace, poněvadž věříme ve schopnost člověka napravovat chyby a omyly.
Tyto dva rysy, přestože se zdají neslučitelné a rozhodně se liší od hodnot vyznávaných americkými a britskými konzervativci, představují pevnou a zdravou základnu pro realistický pragmatismus a odklon od ideologické politiky - což je přesně taková politika, jakou teď Německo potřebuje. Němečtí konzervativci rozhodně nechtějí nutit lidi k tomu, aby žili určitým způsobem, nýbrž se zasazují o politiku, která zná meze - meze státu, trhu a jednotlivce.
My politiku chápeme jako mechanismus k usmiřování přetrvávajících střetů, například takových, jaké existují mezi svobodou a bezpečností. Jedna bez druhé je neudržitelná. Bezpečnost bez svobody je k ničemu, a svoboda bez bezpečnosti - jak národní, tak hospodářské - nemá valný smysl. Na těchto principech stojí sociální tržní ekonomika, k níž se i nadále hlásíme. Nejúčinnějším prostředkem podpory ekonomického růstu je pro tuto ekonomiku konkurence, ale v případě potřeby či nutnosti v ní mají místo i intervence státu, jejichž cílem je zajistit rovnou příležitost, společenskou solidaritu a sociální rovnováhu. K dalším cílům těchto zásahů patří také snaha zabránit ,,ekonomizaci`` všech aspektů občanského života. Trh je totiž jen nástrojem pro řešení lidských problémů, nikoli odpovědí na ně.
Němečtí konzervativci si tuto skutečnost velmi dobře uvědomují a proto například usilují o rovnováhu mezi ekonomií a ekologií. Cítíme globální odpovědnost za životní prostředí, a tudíž nemůžeme souhlasit s jednostrannými rozhodnutími jednotlivých národů, pokud tato rozhodnutí ignorují potřeby zbytku světa. Globalizace je totiž nejen výzvou, ale i příležitostí. Chceme-li se otevřít proudům globalizace, musíme rovněž posilovat místní instituce, jež pomáhají rozvíjet společenské svazky a identitu, jako jsou rodina, místní a regionální společenství, náboženské komunity či tradice dobrovolné spolupráce pracujících - které byly všechny v posledních letech zanedbávány. To je onen princip ,,decentralizace``, který kdykoli a kdekoli je to možné, napomáhá přesunu rozhodovací moci na orgány státní správy, jež jsou co nejblíže k občanům.
PS Events: Climate Week NYC 2024
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Toto je obzvláště významné pro naše nazírání na Evropskou unii, kde se snažíme o účinnou rovnováhu mezi státem a Evropou. Pro nás, německé konzervativce, nestojí evropská integrace a národní identita proti sobě - na rozdíl od našich odpůrců a mnoha dalších. Vidíme je spíše jako dvě strany jedné mince. Evropská unie vznikla z přesvědčení, že některých cílů lze dosáhnout jen spoluprací. I po několika desetiletích Evropská unie stále potřebuje vázací sílu a legitimitu svých členských států i historických regionálních politických struktur v rámci těchto států, neboť společná evropská identita vzniká pomalu a zatím není schopna opodstatnit konstituční strukturu Unie.
Forma vlády, o níž se v Německu a po celé Evropě zasazujeme, je v podstatě založena na smyslu a významech morálního diskurzu a morálního rozhodování, a nikoli na domněle věčné pravdě jakéhosi abstraktního politického konceptu. Totiž jen neustávající skepticismus vůči módním politickým všelékům - ražení jak statického, tak tržně fundamentalistického - je s to podpořit pluralismus a toleranci a zabránit narůstání byrokracie, která oslabuje naši ekonomiku.
V rychle měnícím se světě představuje tento skepticismus středu jediný soudný přístup, který by zodpovědná politická strana a vláda měla zaujmout. Tímto lidským a realistickým pragmatismem se řídí právě náš politický přístup, poněvadž pouze takovýto přístup představuje naději na prosperující stabilitu, v jejímž rámci lze uskutečňovat nezbytné změny bez nebezpečí vzplanutí extremistických nálad či obav z budoucnosti. Umírněnost, tolerance a schopnost reformy v rovné míře - to jsou hesla dnešního německého konzervatismu.