Vrací se fašismus?

37

NEW YORK – Jedním z nejprůbojnějších politických přídomků ve všeobecném užívání se v roce 2015 stal „fašismus“. Ovšemže, pokušení škatulkovat razítkem fašismu je téměř neodolatelné, střetáme-li se s jazykem a chováním, které na povrchu připomínají mluvu a vystupování Hitlera a Mussoliniho. Aktuálně se jím označují případy tak nesourodé jako Donald Trump, americké hnutí Tea Party, francouzská Národní fronta a radikální islamističtí atentátníci. Přestože je však lákadlo „fašistického“ puncu pro tyto aktéry pochopitelné, měli bychom se mu bránit.

V době svého vzniku ve 20. letech 20. století (nejprve v Itálii, poté v Německu) byl fašismus násilnou reakcí vedenou proti domněle přebujelému individualismu. Mussolini a Hitler prohlašovali, že Itálie je vysmívána a Německo bylo poraženo v první světové válce, protože demokracie a individualismus podlomily jejich národní jednotu a vůli.

Právě proto tito dva vůdci své následovníky oblékli do uniforem a pokusili se podrobit pevné kázni jejich myšlenky i činy. Jakmile se dostali k moci, snažili se rozšířit diktaturu do všech oblastí života. Za Mussoliniho byl dokonce i sport organizován a kontrolován státní agenturou nazvanou il Dopolavoro.

Fašisté se prezentovali (a získávali podporu elit) jako jediná účinná hráz proti jinému politickému hnutí, které po první světové válce rychle sílilo: komunismus. Proti mezinárodnímu socialismu fašisté stavěli socialismus národní, a ač likvidovali socialistické strany a zakazovali nezávislé odborové svazy, ani na okamžik nezpochybňovali povinnost státu poskytovat sociální péči (z níž byli samozřejmě vyloučeni vnitřní nepřátelé jako Židé).