Vývoz čínského modelu

45

STANFORD – S nastupujícím rokem 2016 probíhá historický zápas o vzájemně si konkurující rozvojové modely – tedy o strategie, jak podpořit hospodářský růst – mezi Čínou na jedné straně a USA a dalšími západními zeměmi na straně druhé. Ačkoliv je tento souboj do značné míry skrytý před zraky veřejnosti, jeho výsledek rozhodne o osudu velké části Eurasie v nadcházejících desetiletích.

Většina lidí ze Západu si uvědomuje, že růst v Číně značně zpomalil, z více než 10% ročně v minulých dekádách na dnešních necelých 7% (a možná ještě méně). Vedoucí představitelé země v reakci na to nezahálejí a snaží se urychlit posun z exportně orientovaného a ekologicky škodlivého růstového modelu založeného na těžké výrobě na model stojící na domácí spotřebě a službách.

Čínské plány však mají i významný vnější rozměr. Prezident Si Ťin-pching vyhlásil v roce 2013 rozsáhlou iniciativu s názvem „Jeden pás, jedna silnice“, která má transformovat ekonomické jádro Eurasie. Složka „jeden pás“ vyjadřuje železniční spojení ze západní Číny přes střední Asii do Evropy, na Blízký východ a do jižní Asie. Zvláštně pojmenovaná složka „jedna silnice“ pak označuje přístaviště a komplexy, které mají zesílit námořní provoz z východní Asie a napojit tamní země na „jeden pás“, takže získají možnost přepravovat své zboží po souši, a nikoliv přes dva oceány tak jako dosud.

Čínou vedená Asijská infrastrukturální investiční banka (AIIB), do níž USA počátkem tohoto roku odmítly vstoupit, je zčásti koncipovaná tak, aby financovala projekt „Jeden pás, jedna silnice“. Investiční požadavky tohoto projektu jsou však neskonale větší než zdroje této navrhované nové instituce.