0

Záhada evropské obrany

PAŘÍŽ – Zatímco evropští občané převážně podporují zavedení společné bezpečnostní a obranné politiky, většina evropských představitelů dává najevo zřejmý nezájem o její vytvoření – naposledy minulý měsíc na jednání Evropské rady. Čím si lze tento paradox vysvětlit?

Jedno z možných vysvětlení zní tak, že finančně sužované evropské vlády nemají prostředky na to, aby naplnily očekávání svých občanů. To však nepůsobí přesvědčivě vzhledem k faktu, že rámec celého konceptu vznikl v téměř totožné podobě už před třemi desítkami let, kdy ještě rozpočtová omezení nepředstavovala problém. Dokonce lze tvrdit, že podobná omezení by měla vznik evropské obranné struktury podněcovat, nikoliv ho brzdit. Členské země by pak totiž mohly spojovat své zdroje, harmonizovat programy a racionalizovat náklady, čímž by snížily finanční zátěž jednotlivých vlád.

Další, mnohem uvěřitelnější vysvětlení zní, že interpretace pojmu „aktivnější a silnější bezpečnostní politika“ se u jednotlivých Evropanů značně liší. V současných evropských diskusích o použití síly převládají tři hlavní hlediska prosazovaná Francií, Velkou Británií a Německem.

Francie, která už opět zasahovala v Africe – tentokrát aby obnovila pořádek ve Středoafrické republice –, je jediným členem Evropské unie, jenž jeví opravdový zájem o uspokojení veřejné poptávky po robustnějších evropských bezpečnostních strukturách. Francouzi pokládají Evropu za svého druhu supervelmoc – a tento status zahrnuje i odpovídající vojenské kapacity.