32

Ulehčit Facebookové generaci

LOS ANGELES – Mladí lidé opět v politice tahali za kratší konec provazu. Výsledek referenda o brexitu ve Spojeném království je jen další připomínkou zející generační propasti, která se táhne napříč politickými preferencemi, výšemi příjmů i rasami.

Téměř 75 % britských voličů ve věku 18-24 let hlasovalo pro setrvání v Evropské unii, ovšem starší voliči jim vnutili odchod. Jedná se přitom jen o jeden ze způsobů, jímž ekonomickou budoucnost lidí narozených na konci tisíciletí a jejich dětí určují jiní.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Mně táhne na šedesátku a mám obavu, že na mou generaci ve vyspělém světě se – k naší ostudě a nelibosti – bude vzpomínat jako na pokolení, které ztratilo ekonomickou soudnost.

Před příchodem globální finanční krize roku 2008 jsme si dělali posvícení na dluh, s čím dál silnějším dojmem, že máme právo využívat úvěrů k životu nad poměry a přijímat přehnaná spekulativní finanční rizika. Přestali jsme investovat do skutečných motorů růstu; nechali jsme chátrat infrastrukturu, zaostávat školství a upadat programy školení pracovníků a obnovy strojního vybavení.

Dovolili jsme, aby se rozpočet stal rukojmím zájmových skupin. To vyústilo ve fragmentaci daňové soustavy, která, není divu, vnesla do hospodářské soustavy další neférový protirůstový sklon. Konečně jsme přihlíželi dramatickému zhoršení nerovnosti, nejen příjmů a bohatství, ale i příležitostí.

Krize roku 2008 pro nás měla být ekonomickým budíčkem. Leč nestalo se. Místo abychom krizi využili k vyvolání změn, v zásadě jsme se přes ni převalili a vrátili se do zajetých kolejí.

Konkrétně řečeno, soukromé továrny na úvěry a dluhové páky jsme jen vyměnili za veřejné. Předluženou bankovní soustavu jsme nahradili experimentálními injekcemi likvidity hyperaktivních měnových orgánů. Tím jsme přetížili centrální banky, čímž ohrožujeme jejich věrohodnost a politickou autonomii, jakož i budoucí finanční stabilitu.

Při překonávání krize jsme přesunuli soukromá pasiva z bilancí bank na daňové poplatníky, včetně budoucích. Přesto se nám nepodařilo sanovaný finanční sektor úplně spravit. Připustili jsme zhoršení nerovnosti a nečinně přihlíželi, když velmi mnoho mladých lidí v Evropě chřadlo bez práce a hrozil jim děsivý propad z nezaměstnanosti do nezaměstnatelnosti.

Krátce, neudělali jsme ani zdaleka dost pro povzbuzení motorů udržitelného inkluzivního růstu, čímž jsme též oslabili potenciální výstup a ohrozili budoucí ekonomickou výkonnost. Nadto tato mnohočetná pochybení ještě zhoršujeme obří neschopností jednat v zájmu dlouhodobější udržitelnosti, zejména co se týče planety a sociální soudržnosti.

Bídný stav ekonomiky se přirozeně přelil do zapeklité politiky, neboť narůstající výseče populace ztrácejí důvěru v politický establishment, podnikatelské elity a expertní názory. Vlivem výsledného politického štěpení, jehož součástí je vzestup hnutí z okraje spektra a namířených proti zavedeným pořádkům, je ještě těžší sestavit vhodnější reakce v oblasti ekonomické politiky.

Abychom to ještě zkomplikovali, umožňujeme teď regulatorní tah proti technologickým inovacím, které rozrušují zavedená a neefektivní odvětví a dávají lidem do rukou víc kontroly nad vlastním životem a blahobytem. Sílící omezování společností jako Airbnb a Uber obzvlášť tvrdě postihuje mladé, jako poskytovatele i spotřebitele.

Pokud brzy neotočíme kormidlem, příští generace se budou potýkat se vzájemně se posilujícími ekonomickými, finančními a politickými tendencemi, které je zatíží břemenem příliš nízkého růstu, příliš vysokého dluhu, uměle nafouklých cen aktiv a znepokojivých výší nerovnosti a stranické polarizace v politice. Naštěstí jsme si tohoto bobtnajícího problému vědomi, obáváme se jeho důsledků a máme zdravé pochopení pro to, jak vyvolat tolik potřebný obrat k lepšímu.

Vzhledem k úloze technologického novátorství, z velké části taženého mladými lidmi, smysluplný a rychlý účinek na ekonomiku může přinést i malé přesměrování politik. Při komplexnějším politickém přístupu bychom mohli bludný kruh hospodářské stagnace, sociální imobility a tržní volatility proměnit v příznivý koloběh inkluzivního růstu, opravdové finanční stability a větší politické soudržnosti. Zapotřebí je především souběžný pokrok v oblasti prorůstové strukturální reformy, lepšího řízení poptávky, řešení ohnisek nadměrné zadluženosti a zdokonalování regionálních a globálních politických rámců.

Takové změny, ač žádoucí, se uskuteční, jedině budou-li politici pod silnějším konstruktivním tlakem. Jednoduše řečeno, málokterý z politiků bude prosazovat změny, které slibují dlouhodobější přínosy, ale často přinášejí krátkodobé poruchy. Starší voliči, kteří je podporují, budou navíc proti jakémukoli významnému narušení svých nároků – pocítí-li ohrožení svých zájmů, přikloní se dokonce k populistickým politikům a nebezpečně zjednodušujícím řešením, jako je brexit.

Smutné je, že mladí lidé jsou doposud příliš lhostejní, co se týče politického zapojení, zejména u témat, která přímo ovlivňují jejich blahobyt a blahobyt jejich dětí. Ano, téměř tři čtvrtiny mladých voličů se v Británii postavily za setrvání v EU. Jenže k referendu jich přišla jen třetina. Naproti tomu míra účasti voličů ve věku nad 65 let překročila 80 %. Je nepochybné, že absence mladých u volebních uren nechala rozhodnutí v rukou starších lidí, jejichž preference a motivace se liší, byť bez zlých úmyslů.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Lidé narození koncem tisíciletí si působivě získali větší slovo v tom, jak komunikují, cestují, získávají a šíří informace, sdílejí své prostředky, interagují s odchodními společnostmi, a v mnohém dalším. Teď se musejí pokusit získat větší slovo při volbě svých politických zástupců a vymáhání jejich zodpovědnosti. Pokud tak neučiní, moje generace bude nadále – převážně bezděčně – nadmíru čerpat půjčky z jejich budoucnosti.

Z angličtiny přeložil David Daduč