13

Politika mladých a starých

PAŘÍŽ – Pokud se zamyslíme nad hlavními problémy dneška – mimo jiné klimatickými změnami, penzemi, veřejným dluhem a trhem práce –, vyvstane před námi očividný závěr: být dnes mladý je relativně mnohem horší než před čtvrtstoletím. Přesto politické debaty ve většině zemí nápadně postrádají generační rozměr. Před padesáti lety lidé často a hlasitě hovořili o „generační propasti“. Dnes se tato propast stala neviditelnou. To je špatné pro mladé lidi, pro demokracii i pro sociální spravedlnost.

Začněme u klimatických změn. Jejich zvládnutí vyžaduje změnu návyků a investice do snižování emisí, aby budoucí generace měly k dispozici obyvatelnou planetu. Poplašné zvony se poprvé rozezněly na Summitu Země v Rio de Janeiru v roce 1992; za poslední generaci se toho však pro omezení emisí udělalo jen málo. A ani po přelomové dohodě dosažené v prosinci v Paříži nebude pokrok pravděpodobně rychlý, jelikož dohoda předpokládá odsunutí nejvýznamnějších opatření na pozdější dobu. Všeobecný souhlas byl možný pouze pod podmínkou dalších odkladů.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Vzhledem k velké setrvačnosti pochodů způsobujících skleníkový efekt se rozdíl mezi zodpovědným a nezodpovědným chováním začne projevovat v rozdílných teplotách teprve za čtvrt století a výrazné následky se projeví po 50 letech. Člověk starší šedesáti let jen stěží postřehne rozdíl mezi oběma scénáři. Osud většiny občanů, kterým dnes ještě nebylo třicet, však bude dnešním vývojem zásadně poznamenán. Odklad, který si dopřály starší generace, budou nakonec muset zaplatit ty mladší.

Nyní se zamysleme nad otázkou dluhů. Veřejný dluh v Evropské unii a ve Spojených státech se od roku 1990 zvýšil přibližně o 40 procentních bodů HDP (v Japonsku to bylo ještě o mnoho více). Vzhledem k úrokovým sazbám blížícím se nule je dopad na příjmy v současné době nízký, avšak protože inflace prakticky neexistuje a růst je neduživý, poměry dluhu se pouze stabilizovaly. Snižování dluhů po globální krizi tedy potrvá déle, než se čekalo, což připraví budoucí generace o fiskální prostor, který by mohly potřebovat k investicím do klimatických opatření nebo k vyřešení bezpečnostních hrozeb.

Další formu dluhu představují budoucí penze. Průběžné systémy, jež fungují v mnoha zemích, jsou v podstatě obrovskými soustavami mezigeneračních transferů. Od každého se očekává, že bude během produktivního věku do systému přispívat a po odchodu do důchodu se stane příjemcem. V ideálním rovnovážném stavu by penzijní režimy nepřerozdělovaly příjem napříč skupinami narozenými v různých časových obdobích. Jak říkají specialisté, systém by byl generačně neutrální.

Silné generace (lidé narození od poloviny 40. do poloviny 60. let) však platily do průběžných systémů málo, protože financování penzí bylo díky hospodářskému růstu, velikosti populace a nízké střední délce života rodičů snadné. Všechny tyto faktory se dnes obrátily: růst se zpomalil, silné poválečné ročníky představují demografickou anomálii zatěžující jejich děti, a navíc se očekává, že tito lidé budou žít dlouho.

Zemím, kde byly včas zavedeny penzijní reformy, se podařilo omezit výslednou zátěž pro mladé lidi a přibližně udržet spravedlivou mezigenerační rovnováhu. Státy, kde došlo k odkladu reforem, však dopustily, aby se rovnováha vychýlila v neprospěch mladých lidí.

A nakonec se zamysleme nad trhem práce. V posledních deseti letech se v mnoha zemích výrazně zhoršily podmínky pro osoby vstupující na tyto trhy. Počet mladých lidí označovaných jako NEET („ani zaměstnaní, ani ve škole či výcviku“) činí v současné době 10,2 milionu v USA a 14 milionů v EU. Mnozí z těch, kdo nedávno vstoupili na trh práce, navíc trpí nedostatečnou jistotou pracovního místa a opakovanými epizodami nezaměstnanosti. Zejména v kontinentální Evropě jsou mladí lidé prvními, které zasáhne hospodářský pokles.

Ve všech těchto otázkách – klimatické změny, dluh, penze a pracovní místa – se pozice mladších generací v důsledku událostí posledních pětadvaceti let relativně zhoršila. Výmluvným ukazatelem je skutečnost, že mladí lidé často trpí větší chudobou než starší občané. To by mělo být významným politickým tématem s citelnými důsledky pro veřejné finance, sociální ochranu, daňovou politiku a regulaci trhu práce. Navíc to zvyšuje nutnost oživit růst politikami zvyšujícími produktivitu.

Přesto má tato nová generační propast jen malý přímý politický dopad. V předvolebních debatách se prakticky neobjevuje a obecně nevede ke vzniku nových stran či hnutí. Místo toho se mezigenerační rozkol projevuje na volební účasti.

V posledních volbách do amerického Kongresu byla volební účast mladších občanů nižší než 20%, oproti více než 50% v případě seniorů. Podobné trendy jsou patrné i v dalších zemích. Navzdory zvýšené nejistotě, které čelí, jsou mladší lidé daleko odtrženější od volební politiky, než byli ve stejném věku jejich rodiče a prarodiče.

Tato mezigenerační propast ve volební účasti vysvětluje, proč se politici zajímají o starší voliče více než o mladé. Čím méně se však budou mladí lidé ve stárnoucích společnostech účastnit hlasování, tím výrazněji půjdou rozhodnutí parlamentů a vlád proti jejich zájmům.

Pravdou je, že rodiče obecně nebývají sobečtí. Pomáhají dětem prostřednictvím soukromých transferů a darů. Smysluplnou podporu však mohou poskytovat jen ti, kteří mají dostatečný příjem a bohatství. Výsledkem kolektivního zanedbávání mladých lidí v kombinaci s jejich soukromou podporou je sociální nerovnost v masovém měřítku.

Vyřešení generačních pokřivení v politickém systému je pro všechny demokracie klíčovou otázkou. Řešení existují: povinná volební účast, omezení funkčních období volených činitelů, parlamenty pro mladé nebo speciální instituce zabývající se mezigeneračními tématy. Taková opatření se však těžko zavádějí nebo mají vzhledem k velikosti problémů nevelký účinek.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Současné trendy jsou politicky i sociálně evidentně neudržitelné. Není ovšem jasné, kdy a jak si to mladí lidé uvědomí a ozvou se proti tomu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.