2

Jak vyplnit vakuum globálního vedení

SOUL – Vstoupil svět do nové éry chaosu? Kolísavá americká politika vůči Sýrii tomu rozhodně nasvědčuje. Vzhledem k trpkému odkazu invazí do Iráku a Afghánistánu, po nichž v roce 2008 následovala finanční krize, se dnes Spojené státy nejen zdráhají použít svou vojenskou sílu, a to i při překročení „červené čáry“, ale jako by nejevily ani ochotu brát na svá bedra jakoukoliv větší zátěž, aby si udržely pozici globálního lídra. Pokud však už Amerika nejeví ochotu vést, kdo zaujme její místo?

Vedoucí představitelé Číny dávají najevo nezájem o aktivní globální vedoucí roli, když otevřeně odmítají výzvy, aby se stali „zodpovědnými podílníky“ v mezinárodních politických a ekonomických soustavách. A ačkoliv si Rusko možná přeje udržovat iluzi, že je globální mocností, v poslední době jako by ho především zajímalo, jak házet Americe klacky pod nohy, kdykoliv to bude možné – i když takové kroky nejsou v jeho vlastním dlouhodobém zájmu. A Evropa čelí příliš mnoha vnitřním problémům, než aby mohla převzít významnou vůdčí roli v globálních záležitostech.

Není proto překvapením, že tento nedostatek vedení vážně podkopává efektivitu mezinárodních institucí, o čemž svědčí mimo jiné neúčinné reakce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů na syrskou krizi a na krach současného kola obchodních jednání Světové obchodní organizace (WTO). Tento stav připomíná situaci v 30. letech, kdy – jak tvrdil ekonomický historik Charles P. Kindleberger – vakuum vedení způsobilo podprodukci globálních veřejných statků, což prohloubilo velkou hospodářskou krizi.

Za těchto okolností musí USA a Čína – jediní životaschopní kandidáti na roli globálního lídra – dospět k velkému kompromisu, jenž uvede v soulad jejich základní zájmy, a umožní jim tak poskytovat a chránit ve vzájemné shodě globální veřejné statky. Vytvořit globální systém, který bude podporovat mír a společnou prosperitu, lze pouze při stabilizaci bilaterálního čínsko-amerického vztahu.