Jelcinovo poslední překvapení

MOSKVA: Snad nejtěžším úkolem toho, kdo ve svých rukou drží moc, je poznat, kdy má odejít. Jen o málo těžší – a v Rusku, jež během posledního tisíciletí nepoznalo nic než diktaturu, to platí dvojnásob – je vědět, komu moc předat. Když Boris Jelcin 31. prosince loňského roku oznámil svou rezignaci, uspěl podle všeho v obou směrech a zajistil si tak nejen osobní bezpečnost, ale také své místo v dějinách a v rodící se ruské demokracii.

Jelcin nebyl pouze ten, kdo spasil Rusko, když chtěli roku 1991 komunističtí pučisté zvrátit běh času a negovat léta Gorbačovovy perestrojky a glasnosti. Během devíti kalných let, které následovaly, Jelcin totiž navíc stvořil jakési nové Rusko, více méně k obrazu svému: nepředvídatelné, svévolné, nicméně plné slibů. Díky Jelcinovu odchodu má nyní úřadující prezident a Jelcinův vyvolený následník Vladimir Putin největší šanci zvítězit v nadcházejících prezidentských volbách, plánovaných na březen roku 2000.

Stíny kremelských carů a komisařů starých dob? Byl to sice manévr jako vystřižený ze staré školy komunistické politiky, ovšem tvrdit, že Jelcin je jedním z nich, by bylo přinejmenším nespravedlivé. S nadcházejícími prezidentskými volbami se Moskvou šířily všelijaké fámy; jeden britský premiér to kdysi nazval “krmením v zoo”. Svým odchodem Jelcin rázně ukončil zvěsti o tom, že se za každou cenu bude chtít držet moci, a zaslouží si za to pochvalu. Tím, že řádně a v souladu s ústavou jmenoval svého následovníka, udusil Jelcin v zárodku jakýkoli eventuální mocenský boj v Kremlu, aniž by se přitom sám zpronevěřil principům demokracie. Rusko může nyní pokračovat v transformaci od komunismu ke kapitalismu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/1sYRh8G/cs;