WASHINGTON – Jarní zasedání Skupiny Světové banky (WBG) a Mezinárodního měnového fondu, která započala 10. dubna ve Washingtonu, představují příležitost zamyslet se nad pokračujícím vývojem banky. V situaci, kdy rozvoj naráží na dlouhodobé i nově se vynořující výzvy, se banka potřebuje reformovat způsoby, které jí umožní nabízet ambicióznější řešení.
V posledních padesáti letech spolupracuje WBG s rozvojovými zeměmi a pomohla dostat z chudoby stamiliony lidí. Globální pokrok se však po pěti letech pomalého růstu v roce 2020 zcela zastavil, když pandemie covid-19 uvrhla 70 milionů lidí zpět do extrémní chudoby. A ponecháme-li bez kontroly klimatické změny, může stejný osud potkat do roku 2030 dalších 132 milionů osob. Podle odhadů WBG se počet lidí žijících v extrémní chudobě (tedy za méně než 2,15 dolaru denně) zvýší do roku 2030 na 600 milionů a další více než tři miliardy lidí budou žít za méně než 6,85 dolaru denně.
WBG má jedinečné nástroje k tomu, aby mobilizovala finance potřebné k řešení těchto globálních výzev. Banka však musí zajistit, aby její ambice, strategie a mechanismy financování byly v souladu s potřebami a realitou rozvojových zemí. Těší nás pokrok banky v oblasti vnitřních reforem, ale do jejích výročních zasedání letos v říjnu je zapotřebí více zapracovat nejméně na čtyřech oblastech.
Za prvé se musí WBG znovu přihlásit ke svému závazku podporovat trvale udržitelný, inkluzivní a odolný hospodářský růst. Podpora růstu je i nadále nejlepším způsobem, jak vytvářet kvalitní pracovní místa a příležitosti a jak dosáhnout dvojího cíle banky: ukončit extrémní chudobu a podpořit sdílenou prosperitu. Jak ovšem zjišťuje vlastní výzkum banky, „téměř všechny ekonomické síly, které byly v posledních třech desetiletích hnacími motory pokroku a prosperity, dnes slábnou“. Vzhledem ke zpomalení globálního růstu dnes WBG odhaduje, že mezinárodní společenství pravděpodobně nesplní cíl skoncovat do roku 2030 s extrémní chudobou.
Vyřešení základních příčin chudoby a hospodářského zpomalení by vyžadovalo zavedení nových nástrojů a způsobů práce, navýšení personálních kapacit a stanovení takových cílů, které by bance umožnily hrát větší roli při podpoře zdravého podnikatelského prostředí a při uvolňování soukromých investic. To by vyžadovalo méně opatrnický přístup a zlepšenou koordinaci s větvemi WBG, které zasahují do soukromého sektoru. Zároveň to znamená pozorně naslouchat potřebám a obavám členů z globálního Jihu při definování a výběru kritérií pro „globální výzvy“, na něž se banka v příštím desetiletí zaměří.
Za druhé musí WBG zajistit, aby nízkopříjmové země měly při utváření své rozvojové agendy volnější pole působnosti. Klíčovým principem operačního modelu WBG je zapojení zainteresovaných zemí: vláda, která si půjčuje, sama vede koordinaci a monitoring vlastního portfolia. Tento model orientovaný na klienta pomáhá zajistit, aby byly strategie banky pro půjčující si země v souladu s jejich národními prioritami a disponovaly politickou podporou nutnou k udržení investic v dlouhodobém měřítku.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jeden návrh, o němž se v současné době uvažuje, spočívá ve vytvoření silnějších pobídek, aby země investovaly do globálních veřejných statků, jako je snižování emisí skleníkových plynů. To je sice pozitivní krok, ale banka musí upustit od přebírání „vlastnických práv“ jednotlivých zemí na vlastní politiku tím, že jim bude vnucovat přehnané nebo neúměrně zatěžující podmínky. Banka navíc musí zajistit, aby zvýhodněné úvěry či granty na podporu takových investic nevedly k vyšším nákladům na půjčky nebo k výměnným obchodům mezi středněpříjmovými a nízkopříjmovými zeměmi. Stejně tak by tyto půjčky neměly jít na úkor oficiální rozvojové pomoci (ODA). Je-li cílem podporovat investice, z nichž má prospěch celé mezinárodní společenství, pak by mezinárodní společenství – zejména pak rozvinuté ekonomiky – mělo nést i náklady.
Za třetí platí, že chtějí-li akcionáři WBG dosáhnout cílů trvale udržitelného rozvoje, jak je stanovila Organizace spojených národů, musí učinit více pro navýšení finanční kapacity banky. Proto musí členské vlády a další partneři splnit své stávající závazky, jako jsou závazek rozvinutých zemí poskytovat 100 miliard dolarů ročně na zmírnění dopadu klimatických změn a adaptaci na ně, závazky soukromého sektoru mobilizovat na klimatickou akci 1 bilion dolarů a závazek skupiny G7 získat 600 miliard dolarů na investice do globální infrastruktury.
Zapotřebí je toho však více. První odhady například naznačují, že úpravou rámce kapitálové přiměřenosti by WBG mohla v příštím desetiletí zpřístupnit 50-200 miliard dolarů. Některé finanční inovace se sice ukázaly jako slibné, ale je důležité zvážit jejich celkové dopady. Například výběr hybridního kapitálu by mohl bance zvýšit náklady na půjčky právě v době, kdy se klienti potýkají s historicky vysokými úrokovými sazbami a neudržitelnou dluhovou zátěží.
Jedním ze způsobů, jak aktivizovat dostupné zdroje, a zároveň nejjasnějším signálem silné podpory členů by mohlo být navýšení kapitálu. S tím však musí jít ruku v ruce reforma modelu přenosu nákladů banky, která jí umožní lépe využívat nízko úročených dlouhodobých dluhových nástrojů, a tím zajistit, že se země dokážou popasovat s rozvojovými obtížemi, aniž by navršily neudržitelný dluh. Potřebu ambicióznějšího doplňování ODA v nadcházejících letech je nutné naplnit.
A konečně by snižování chudoby bylo odrazujícím (a možná i nerealizovatelným) úkolem bez přístupu k čistým, dostupným a spolehlivým zdrojům energie a také k investicím do výroby a dopravy, které vytvářejí emise. Dopustit, aby klimatické úsilí zastínilo širší cíle Světové banky, by byla velká nespravedlnost – a možná by to ani nebyla nejefektivnější strategie. Kdyby například subsaharská Afrika (s výjimkou Jihoafrické republiky) měla přes noc ztrojnásobit svou spotřebu elektřiny, přičemž zvýšenou poptávku po energii by zajišťoval zemní plyn, zvýšily by se globální uhlíkové emise o pouhých 0,6%.
Snaha řešit chudobu i klimatické změny současně by mohla vést některé vlády k nákladným a kontraproduktivním řešením. Bylo by efektivnější – a spravedlivější –, kdyby akcionáři WBG našli správnou rovnováhu mezi důrazem na snižování emisí v zemích s vyššími a vysokými příjmy a důrazem na adaptaci s cílem pomoci zranitelným komunitám a státům vybudovat si klimatickou odolnost.
Globální Sever a Jih mají historickou příležitost znovu posílit systém multilaterálních rozvojových bank. Stavět na odkazu Světové banky v oblasti inovací a pokroku je nejlepší cesta k naplnění cíle v podobě trvale udržitelného, odolného a inkluzivního světa.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
Tento komentář vyjadřuje osobní názory autorů, které nemusí nutně odrážet názory Skupiny Světové banky či jejích členských zemí.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Many countries’ recent experiences show that boosting manufacturing employment is like chasing a fast-receding target. Automation and skill-biased technology have made it extremely unlikely that manufacturing can be the labor-absorbing activity it once was, which means that the future of “good jobs” must be created in services.
shows why policies to boost employment in the twenty-first century ultimately must focus on services.
Minxin Pei
doubts China’s government is willing to do what is needed to restore growth, describes the low-tech approaches taken by the country’s vast security apparatus, considers the Chinese social-credit system’s repressive potential, and more.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
WASHINGTON – Jarní zasedání Skupiny Světové banky (WBG) a Mezinárodního měnového fondu, která započala 10. dubna ve Washingtonu, představují příležitost zamyslet se nad pokračujícím vývojem banky. V situaci, kdy rozvoj naráží na dlouhodobé i nově se vynořující výzvy, se banka potřebuje reformovat způsoby, které jí umožní nabízet ambicióznější řešení.
V posledních padesáti letech spolupracuje WBG s rozvojovými zeměmi a pomohla dostat z chudoby stamiliony lidí. Globální pokrok se však po pěti letech pomalého růstu v roce 2020 zcela zastavil, když pandemie covid-19 uvrhla 70 milionů lidí zpět do extrémní chudoby. A ponecháme-li bez kontroly klimatické změny, může stejný osud potkat do roku 2030 dalších 132 milionů osob. Podle odhadů WBG se počet lidí žijících v extrémní chudobě (tedy za méně než 2,15 dolaru denně) zvýší do roku 2030 na 600 milionů a další více než tři miliardy lidí budou žít za méně než 6,85 dolaru denně.
WBG má jedinečné nástroje k tomu, aby mobilizovala finance potřebné k řešení těchto globálních výzev. Banka však musí zajistit, aby její ambice, strategie a mechanismy financování byly v souladu s potřebami a realitou rozvojových zemí. Těší nás pokrok banky v oblasti vnitřních reforem, ale do jejích výročních zasedání letos v říjnu je zapotřebí více zapracovat nejméně na čtyřech oblastech.
Za prvé se musí WBG znovu přihlásit ke svému závazku podporovat trvale udržitelný, inkluzivní a odolný hospodářský růst. Podpora růstu je i nadále nejlepším způsobem, jak vytvářet kvalitní pracovní místa a příležitosti a jak dosáhnout dvojího cíle banky: ukončit extrémní chudobu a podpořit sdílenou prosperitu. Jak ovšem zjišťuje vlastní výzkum banky, „téměř všechny ekonomické síly, které byly v posledních třech desetiletích hnacími motory pokroku a prosperity, dnes slábnou“. Vzhledem ke zpomalení globálního růstu dnes WBG odhaduje, že mezinárodní společenství pravděpodobně nesplní cíl skoncovat do roku 2030 s extrémní chudobou.
Vyřešení základních příčin chudoby a hospodářského zpomalení by vyžadovalo zavedení nových nástrojů a způsobů práce, navýšení personálních kapacit a stanovení takových cílů, které by bance umožnily hrát větší roli při podpoře zdravého podnikatelského prostředí a při uvolňování soukromých investic. To by vyžadovalo méně opatrnický přístup a zlepšenou koordinaci s větvemi WBG, které zasahují do soukromého sektoru. Zároveň to znamená pozorně naslouchat potřebám a obavám členů z globálního Jihu při definování a výběru kritérií pro „globální výzvy“, na něž se banka v příštím desetiletí zaměří.
Za druhé musí WBG zajistit, aby nízkopříjmové země měly při utváření své rozvojové agendy volnější pole působnosti. Klíčovým principem operačního modelu WBG je zapojení zainteresovaných zemí: vláda, která si půjčuje, sama vede koordinaci a monitoring vlastního portfolia. Tento model orientovaný na klienta pomáhá zajistit, aby byly strategie banky pro půjčující si země v souladu s jejich národními prioritami a disponovaly politickou podporou nutnou k udržení investic v dlouhodobém měřítku.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jeden návrh, o němž se v současné době uvažuje, spočívá ve vytvoření silnějších pobídek, aby země investovaly do globálních veřejných statků, jako je snižování emisí skleníkových plynů. To je sice pozitivní krok, ale banka musí upustit od přebírání „vlastnických práv“ jednotlivých zemí na vlastní politiku tím, že jim bude vnucovat přehnané nebo neúměrně zatěžující podmínky. Banka navíc musí zajistit, aby zvýhodněné úvěry či granty na podporu takových investic nevedly k vyšším nákladům na půjčky nebo k výměnným obchodům mezi středněpříjmovými a nízkopříjmovými zeměmi. Stejně tak by tyto půjčky neměly jít na úkor oficiální rozvojové pomoci (ODA). Je-li cílem podporovat investice, z nichž má prospěch celé mezinárodní společenství, pak by mezinárodní společenství – zejména pak rozvinuté ekonomiky – mělo nést i náklady.
Za třetí platí, že chtějí-li akcionáři WBG dosáhnout cílů trvale udržitelného rozvoje, jak je stanovila Organizace spojených národů, musí učinit více pro navýšení finanční kapacity banky. Proto musí členské vlády a další partneři splnit své stávající závazky, jako jsou závazek rozvinutých zemí poskytovat 100 miliard dolarů ročně na zmírnění dopadu klimatických změn a adaptaci na ně, závazky soukromého sektoru mobilizovat na klimatickou akci 1 bilion dolarů a závazek skupiny G7 získat 600 miliard dolarů na investice do globální infrastruktury.
Zapotřebí je toho však více. První odhady například naznačují, že úpravou rámce kapitálové přiměřenosti by WBG mohla v příštím desetiletí zpřístupnit 50-200 miliard dolarů. Některé finanční inovace se sice ukázaly jako slibné, ale je důležité zvážit jejich celkové dopady. Například výběr hybridního kapitálu by mohl bance zvýšit náklady na půjčky právě v době, kdy se klienti potýkají s historicky vysokými úrokovými sazbami a neudržitelnou dluhovou zátěží.
Jedním ze způsobů, jak aktivizovat dostupné zdroje, a zároveň nejjasnějším signálem silné podpory členů by mohlo být navýšení kapitálu. S tím však musí jít ruku v ruce reforma modelu přenosu nákladů banky, která jí umožní lépe využívat nízko úročených dlouhodobých dluhových nástrojů, a tím zajistit, že se země dokážou popasovat s rozvojovými obtížemi, aniž by navršily neudržitelný dluh. Potřebu ambicióznějšího doplňování ODA v nadcházejících letech je nutné naplnit.
A konečně by snižování chudoby bylo odrazujícím (a možná i nerealizovatelným) úkolem bez přístupu k čistým, dostupným a spolehlivým zdrojům energie a také k investicím do výroby a dopravy, které vytvářejí emise. Dopustit, aby klimatické úsilí zastínilo širší cíle Světové banky, by byla velká nespravedlnost – a možná by to ani nebyla nejefektivnější strategie. Kdyby například subsaharská Afrika (s výjimkou Jihoafrické republiky) měla přes noc ztrojnásobit svou spotřebu elektřiny, přičemž zvýšenou poptávku po energii by zajišťoval zemní plyn, zvýšily by se globální uhlíkové emise o pouhých 0,6%.
Snaha řešit chudobu i klimatické změny současně by mohla vést některé vlády k nákladným a kontraproduktivním řešením. Bylo by efektivnější – a spravedlivější –, kdyby akcionáři WBG našli správnou rovnováhu mezi důrazem na snižování emisí v zemích s vyššími a vysokými příjmy a důrazem na adaptaci s cílem pomoci zranitelným komunitám a státům vybudovat si klimatickou odolnost.
Globální Sever a Jih mají historickou příležitost znovu posílit systém multilaterálních rozvojových bank. Stavět na odkazu Světové banky v oblasti inovací a pokroku je nejlepší cesta k naplnění cíle v podobě trvale udržitelného, odolného a inkluzivního světa.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
Tento komentář vyjadřuje osobní názory autorů, které nemusí nutně odrážet názory Skupiny Světové banky či jejích členských zemí.