0

Ráj zaměstnanců?

CAMBRIDGE – Zaklíní politické oživení odborů kola globalizace? Anebo jejich rostoucí síla podpoří větší rovnost a spravedlnost a přispěje k tomu, že se globalizace stane trvale udržitelnější? Tak či onak, odbory představují při vývoji našeho ekonomického systému v roce 2008 i po něm důležitou divokou kartu.

Rostoucí vliv odborových organizací je patrný na mnoha nedávných událostech: na kontroverzní dohodě německé kancléřky Angely Merkelové o zvýšení minimálních mezd zaměstnanců pošt, na neskrývaných pochybnostech několika amerických prezidentských kandidátů v otázce obchodu a přistěhovalectví nebo na dříve neexistující starostlivosti čínského vedení o pracovní podmínky.

Kromě politického vlivu zažívá renesanci také intelektuální váženost odborů. Ekonomové odborová hnutí několik desetiletí hanobili, protože prý zvyšují nezaměstnanost a podvazují růst, avšak dnes se odborům dostává podpory i od předních myslitelů, jako je Paul Krugman. Ten tvrdí, že silnější odbory jsou zapotřebí k tomu, aby vyvažovaly nejhorší excesy globalizace.

Náhlý zrod odborů jako politické síly je obzvláště překvapivý ve Spojených státech, kde členství v odborových organizacích kleslo v soukromém sektoru z 25% v roce 1975 na dnešních 8%. Americké firmy, technologickou špičkou Google počínaje a maloobchodním řetězcem Wal-Mart konče, dokázaly nacházet způsoby, jak udržet své provozy bez odborů. Baštou odborových organizací tak zůstal pouze veřejný sektor s pětatřicetiprocentním členstvím. Jedna z mých nejlepších kamarádek z dětství se provdala za odborového předáka, který měl v USA takové problémy získat zaměstnání, že se nakonec přestěhoval i s rodinou do „stávkomilné“ Kanady.