0

Wolfowitz a Světová banka v koutě

Stanou se potíže prezidenta Světové banky Paula Wolfowitze konečně katalyzátorem změny ve Světové bance? Ustane konečně zastaralá praxe, podle níž prezident Spojených států jednostranně dosazuje hlavu nejvýznamnější rozvojové agentury světa?

Tváří v tvář mimořádnému pokárání ze strany ministerské dohledové komise Banky a otevřené revoltě odborného personálu má Wolfowitz chabou naději, že se posledními třemi lety svého funkčního období nějak probelhá. Bezprostřední povyk se týká nadměrně štědrého platu a balíčku povýšení, jenž Wolfowitz v roce 2005 přiznal své přítelkyni jako kompenzaci za opuštění Banky, aby tak vydláždila cestu pro jeho příchod. V situaci, kdy Banka zdůrazňuje vysoké standardy správy a řízení jako klíč k rozvoji, uštědřilo nedávné odhalení podrobností této dohody vážnou ránu její věrohodnosti.

I když ale bude Wolfowitz nakonec donucen k rezignaci, nic to nepřinese, bude-li prezidentu USA Georgi W. Bushovi dovoleno, aby spěšně zvolil jeho náhradníka, jak prezidenti USA činí už od doby, kdy byla Banka po druhé světové válce založena. Hlava Banky by spíše měla být volena v otevřeném a transparentním řízení, jehož cílem je vybrat kandidáta s nejlepší kvalifikací, ať už je z USA, Evropy nebo rozvojového světa.

Vskutku, největší Wolfowitzovou slabinou je dnes to, jak do úřadu přišel, totiž prostřednictvím neomaleného dosazení administrativou USA, jejíž slabým místem je mezinárodní spolupráce. Světová banka je rozvojová finanční instituce. Wolfowitzovo zázemí na ministerstvech zahraničí a obrany USA mu však nedalo žádnou skutečnou odbornost ani zkušenost ani v jedné z těchto oblastí. Jeho proslulost pramenila spíše z jeho role architekta neúspěšné americké války v Iráku. Wolfowitz je po všech stránkách nadaný, ale zdá se nepředstavitelné, že právě on by byl v otevřeném, transparentním a multilaterálním výběrovém řízení zvolen hlavou Světové banky.