0

Vítězové a poražení v éře po 11. září

Jedenácté září 2001 patří k oněm datům, která označují proměnu ve světové politice. Stejně jako pád berlínské zdi 9. listopadu 1989 znamenal konec studené války, rovněž útok al-Káidy na Spojené státy otevřel novou epochu. Nevládní skupina toho dne zabila více Američanů, než se jich podařilo zabít japonské vládě při překvapivém útoku během jiného přelomového data, totiž 7. prosince 1941. Džihádistické teroristické hnutí sice sílilo již celé desetiletí předtím, avšak 11. září bylo zlomovým bodem. Jak bychom měli po pěti letech tuto novou éru charakterizovat?

Někteří lidé se domnívají, že 11. září předznamenalo „střet civilizací“ mezi islámem a Západem. Jistě, Usáma bin Ládin měl pravděpodobně v úmyslu právě to. Terorismus je jistou formou divadla. Extremisté zabíjejí nevinné lidi, aby zdramatizovali své poselství způsobem, který šokuje a děsí zamýšlené publikum. Kromě toho spoléhají na to, co Clark McCauley i jiní označili za „politiku džiu-džitsu“, při níž menší bojovník využívá síly většího soupeře, aby ho porazil.

V tomto smyslu bin Ládin doufal, že se USA nechají vtáhnout do krvavé války v Afghánistánu, nikoliv nepodobné sovětské intervenci o dvě desetiletí dříve, která vytvořila tak úrodnou živnou půdu pro nábor nových džihádistů. Američané však nasadili jen skrovnou sílu, aby svrhli vládu Talibanu, vyhnuli se nepřiměřeným civilním ztrátám a dokázali vytvořit politický rámec složený z místních skupin.

První kolo souboje mělo sice k dokonalosti daleko, ale vyznělo pro USA. Al-Káida ztratila útočiště, z něhož plánovala své útoky; řada jejích předáků zahynula nebo padla do zajetí a její centrální komunikace byla vážně narušena.