Reakce na volání Ameriky po demokracii na Středním východě byly přinejlepším vlažné. Arabské vlády pociťují dopal vůči prezidentu Georgi W. Bushovi, zejména proto, že svou iniciativu vyhlásil po minimu konzultací v regionu. Ve snaze předejít americkému zásahu se Egypt loni v květnu na summitu Arabské ligy postavil za protinávrh, Alexandrijskou deklaraci; následovalo nedávné prohlášení prezidenta Husního Mubaraka, že opozičním kandidátům umožní utkat se s ním o post prezidenta. Jde jen o další zdržovací taktiku, nebo o příležitost ke skutečné reformě?
Jedno je dnes jasné: nedávné volby v Iráku a Palestině společně s rozrůstajícími se protesty proti pokřivujícímu vlivu Sýrie na libanonskou demokracii oživily v Egyptě debatu o politické reformě. Představitelé opozice tvrdí, že země je nucena se reformovat, nemá-li jí být reforma vnucena ze zahraničí.
Ještě dále zašel generální ředitel jedněch novin, který prohlásil, že zdržování politické a ústavní reformy – jako by šlo o dar občanům, nikoliv o jejich právo –, by přivolalo vnější zásah do domácích záležitostí Egypta. Arabská demokracie se podle něj stala ve Spojených státech vnitřní záležitostí, takže pro americké prezidenty bude těžké zametat pod koberec zneužívání přátelských arabských režimů, jak to dělali v minulosti.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
The banking system we take for granted is unfixable. The good news is that we no longer need to rely on any private, rent-seeking, socially destabilizing network of banks, at least not the way we have so far.
shows why the current private system is unfixable – and why we don’t need to tolerate it anymore.
Like Vladimir Putin, China's leader is so steeped in a narrative of victimhood and fearful of appearing weak that it is hard to imagine him ever leading China out of the mess he has created. He could well be remembered as the leader who squandered history's most remarkable economic success story.
about the country's increasingly worrisome trajectory, both at home and abroad.
Artificial IdiocyFrank Rumpenhorst/picture alliance via Getty Images
Reakce na volání Ameriky po demokracii na Středním východě byly přinejlepším vlažné. Arabské vlády pociťují dopal vůči prezidentu Georgi W. Bushovi, zejména proto, že svou iniciativu vyhlásil po minimu konzultací v regionu. Ve snaze předejít americkému zásahu se Egypt loni v květnu na summitu Arabské ligy postavil za protinávrh, Alexandrijskou deklaraci; následovalo nedávné prohlášení prezidenta Husního Mubaraka, že opozičním kandidátům umožní utkat se s ním o post prezidenta. Jde jen o další zdržovací taktiku, nebo o příležitost ke skutečné reformě?
Jedno je dnes jasné: nedávné volby v Iráku a Palestině společně s rozrůstajícími se protesty proti pokřivujícímu vlivu Sýrie na libanonskou demokracii oživily v Egyptě debatu o politické reformě. Představitelé opozice tvrdí, že země je nucena se reformovat, nemá-li jí být reforma vnucena ze zahraničí.
Ještě dále zašel generální ředitel jedněch novin, který prohlásil, že zdržování politické a ústavní reformy – jako by šlo o dar občanům, nikoliv o jejich právo –, by přivolalo vnější zásah do domácích záležitostí Egypta. Arabská demokracie se podle něj stala ve Spojených státech vnitřní záležitostí, takže pro americké prezidenty bude těžké zametat pod koberec zneužívání přátelských arabských režimů, jak to dělali v minulosti.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in