2

Bankéři s hranicemi

LONDÝN – Až Mervyna Kinga na postu guvernéra Bank of England, britské centrální banky, vystřídá v červenci 2013 Mark Carney, svět bude ochuzen o Kingovy duchaplné veřejné výroky. Mně se nejvíc líbil ten, jímž jednou v komentáři k silným výsledkům maloobchodních tržeb během vánočního období zpochybnil význam těchto čísel pro hodnocení stavu ekonomiky. „Skutečný význam příběhu Vánoc,“ pronesl slavnostně, „se ukáže až na Velikonoce anebo možná ještě mnohem později.“ Na obzoru zajisté svitla nová kariéra na jevišti nebo v kazatelně.

Nejčastěji citovaným Kingovým výrokem je, že „globální bankovní instituce jsou globální za života, ale národní při úmrtí“. Obchodují globálně přes prostupné hranice a geografickému umístění kapitálu a likvidity připisují malý význam. Když se ale hudba zadrhne, účet připadne domácímu regulačnímu úřadu a domácí centrální bance, i když ztráty vzniknou jinde. Z téže příčiny mohou za sebou krachující banky nechat spoušť ve třetích zemích, již úřady v jejich domovských zemích nenapraví.

Islandské banky například přijímaly vklady ve Velké Británii a v Nizozemsku a stahovaly je zpět do Reykjavíku, takže hostitelské země nechávaly bez peněz. Krach Lehman Brothers zase vystavil většímu riziku evropské věřitele oproti těm americkým, jejichž finance byly v pátek před koncem převedeny domů do New Yorku.

Regulační orgány s tímto problémem zápasí už roky, leč bez zřetelného úspěchu. V půli prosince Bank of England (BoE) a americká Federální korporace pro pojištění vkladů (FDIC) oznámily novinku, která vypadala jako průlom, přinejmenším s ohledem na hlavní banky se sídly v USA a Británii – tedy 12 z 28 ústavů, jež Rada pro finanční stabilitu pokládá za celosvětově systémové. V jejich případě by sanační orgán v Londýně či Washingtonu převzal kontrolu nad mateřskou společností, odvolal nejvyšší vedení a rozdělil ztráty mezi akcionáře a nezajištěné věřitele.