Spasí se evropští hříšníci?

Když němečtí představitelé v 90. letech prosazovali Pakt stability a růstu coby nezbytný předpoklad opuštění německé marky, nečekali, že by Německo bylo první zemí, která pakt poruší. Přestože pakt říká, že vláda si nemůže vypůjčit víc než 3% HDP, německý schodek veřejných financí v letech 2002 až 2004 dosáhl a přesáhl 3,7%.

Vyskytli se ale i další hříšníci. Francie také v těchto třech letech fiskální kritérium paktu porušila. Portugalsko se prohřešilo v roce 2001 a Nizozemsko v roce 2003. Řecko podvodně manipulovalo své statistiky: ač vykázané schodky byly pod limitem, země musela přiznat, že skutečný deficit mezi roky 2000 a 2004 dosahoval průměrně 4,3% a nikdy neklesl pod 3,7%.

Ostatní země byly úspěšnější díky šťastným okolnostem. Například Itálii prospělo nejen kreativní účetnictví její vlády, ale také fakt, že euro vedlo ke konvergenci úrokových měr v Evropě. Během deseti roků, mezi přelomy let 1994-95 a 2004-05, dlouhodobé úrokové míry pro italské státní dluhopisy klesly ze zhruba 12% na asi 4%. Vzhledem k tomu, že italský poměr dluhu vůči HDP je v současnosti kolem 106%, nižší výpůjční náklady snížily míru veřejného zadlužení o více než osm procentních bodů.