0

Získají evropské ekonomiky znovu půdu pod nohama?

STOCKHOLM – Jak bude po finanční krizi vypadat růstová trajektorie Evropy? Některým Evropanům, kteří jsou stále nervózní, že by se jejich ekonomiky a bankovní soustavy mohly zhroutit, to trochu připomíná dotazování pasažéra Titaniku, co má v plánu, až dorazí do New Yorku. Zároveň je to však stěžejní otázka, zvláště když Evropa čelí tak silnému vnějšímu tlaku Spojených států, Mezinárodního měnového fondu a podobně, aby upřela pozornost na krátkodobou keynesiánskou stimulační politiku.

Jistě, situace dnes vypadá hodně ošklivě. Evropské příjmy mají letos poklesnout o ohromující 4%. Nezaměstnanost dosáhne na většině evropského kontinentu již brzy dvouciferných hodnot, přičemž Španělsko a Lotyšsko mají nakročeno za dvacetiprocentní hranici. Evropská bankovní soustava nadále churaví, přestože řada národních vlád vyvinula obrovské úsilí, aby žalostnou situaci svých bank zakryla.

Jakkoliv však pokles vypadá ošklivě, jednou nevyhnutelně skončí. Jistě, stále existuje reálné riziko srážky s ledovcem, která by mohla začít například platební neschopností v Pobaltí a rozšířit se nejprve do Rakouska a některých severských zemí. Úplné zhroucení systému se však dnes jeví jako podstatně méně pravděpodobné než postupná stabilizace, po níž bude následovat vlažné zotavení doprovázené raketovým růstem dluhů a přetrvávající vysokou nezaměstnaností.

Není to hezký obrázek. Někteří komentátoři ostře kritizují evropské politiky za to, že neprosadili stejně agresivní fiskální a měnovou politiku jako jejich americké protějšky. Z jakého jiného důvodu dnes Evropa trpí hlubší recesí než Amerika, žehrají tyto hlasy, když se všichni shodnou na tom, že epicentrem globální finanční krize byly USA?