0

Naučí se Evropa milovat Bushe?

Americký prezident George W. Bush brzy odcestuje do Evropy a francouzský prezident Jacques Chirac navštíví Washington. „Ministr zahraničí“ EU Javier Solana tam již byl a vrátil se pln optimismu ohledně budoucí transatlantické spolupráce. Vzájemné vztahy se od prezidentských voleb v USA skutečně přinejmenším co do atmosféry zlepšily a obě strany daly najevo dobrou vůli. Pro skutečný optimismus však existuje jen málo důvodů.

Bushův deklarovaný záměr „lépe vysvětlovat důvody svých rozhodnutí“ americkým spojencům jednoduše nepostačí. Evropané nechtějí vysvětlování; chtějí, aby se s nimi věci konzultovaly – chtějí vnášet do amerického rozhodování vlastní vklad a vidět, že se jejich zájmy odrážejí v zahraniční politice USA. Nic z toho se pravděpodobně nestane.

USA naopak pokračují v maření evropského úsilí o postupné zavádění mezinárodního pořádku založeného na pravidlech. Neexistují žádné náznaky, že by Bushova administrativa povolovala například v otázce OSN, Kjótského protokolu, Mezinárodního trestního soudu, zákazu nášlapných min nebo Smlouvy o nešíření protiraketových systémů.

V Iráku Evropané plně sdílejí americké cíle v podobě zachování celistvosti země a dosažení alespoň nějaké míry demokracie. Současně se domnívají, že je na Spojených státech, aby odstranily chaos, který vytvořily, a proto se zdráhají k tomuto úkolu nějak významně přispívat. Evropské postoje mohou Američanům připadat krátkozraké, ale bylo by potřeba značných lichotek, aby je dokázali změnit.