6

Přežije Londýn brexit?

LONDÝN – Brexit vypustil mezi finanční holuby londýnské City hladového kocoura. Nikdo zatím neví, jaký budou mít firmy se sídlem v Británii přístup na jednotný finanční trh Evropské unie, a rozhodnutí premiérky Theresy Mayové vypsat na 8. červen parlamentní volby situaci dále zkomplikovalo, přinejmenším krátkodobě. Panuje však nepříjemný předpoklad, že se něco musí změnit a že země za odchod z EU bude muset zaplatit.

Finanční firmy se sídlem v Británii, a zejména ty, které si za své evropské sídlo vybraly Londýn právě z toho důvodu, že si chtěly zabezpečit přístup na celý trh EU z jediného místa, proto nyní zvažují možnosti. Koneckonců je k tomu zavazují i regulátoři, když jim kladou otázku, jak zachovají kontinuitu klientských služeb v případě „tvrdého“ brexitu. (Vláda Mayové raději hovoří o „čistém“ brexitu, ale to je jen sémantika.)

Konkurenční evropská centra vycítila příležitost přetáhnout část tohoto byznysu zpět na kontinent (nebo do Irska). Dominance Londýna leží jiným vládám už dlouho v žaludku. Vědomí, že hlavní centrum obchodování s nástroji denominovanými v eurech se nachází mimo eurozónu, pro ně bylo skličující.

Ještě před pár lety se Evropská centrální banka snažila trvat na tom, že zúčtování euronástrojů by mělo probíhat v její jurisdikci, ovšem v realizaci tohoto záměru jí zabránilo rozhodnutí Evropského soudního dvora. Je to trochu paradoxní: vynětí Velké Británie z jurisdikce Soudního dvora Evropské unie dnes patří k hlavním cílům Mayové.

A tak se dnes nejlepší londýnské hotely plní bezpočtem delegací ministrů, starostů a finančních lobbistů všeho druhu, kteří představují vítaný impulz pro místní restauratérskou špičku. Lucemburk, Frankfurt, Dublin i další města pořádají okázalé prezentace, v nichž vyzdvihují své konkurenční výhody oproti Londýnu: nižší nájmy, nižší podnikové daně (z úst lidí s irským přízvukem to zní uvěřitelně), restaurace s michelinskou hvězdou, autosalony Porsche – zkrátka služby, které jsou nezbytnou podmínkou existence prosperujícího finančního centra.

Některé z těchto prezentací vyvolávají potutelné úsměvy. Francouzský prezident François Hollande byl například zvolen i díky výroku, že svět vysokých financí je jeho nepřítelem. Socialistická prezidentka pařížského regionu přesto nedávno slíbila „červenobílomodrý koberec“ pro každého manažera hedgeového fondu, který si koupí jednosměrnou jízdenku vlakem Eurostar na nádraží Gare du Nord – byla to jízlivá narážka na někdejšího britského premiéra Davida Camerona, jenž slíbil červený koberec pro francouzské bankéře prchající před přemrštěnými daňovými sazbami, stávkami a svazujícími pracovními zákony.

Najednou mají tyhle pány všehomíra, kteří v roce 2008 málem zničili světovou finanční soustavu, všichni strašně rádi. Každému, co jeho jest.

Všechny tyto propagační aktivity znovu vyvolaly otázku, jakou skladbu vlastností musí úspěšné finanční centrum mít. Tato otázka už padla mnohokrát a manažerské konzultační firmy vydělávají slušné peníze nabízením zjevných odpovědí.

Studie, kterou ještě před krizí vypracovala společnost McKinsey pro newyorského starostu Michaela Bloomberga, doporučila okopírovat londýnský regulační systém, jenž krátce nato zkolaboval. Hodnocení hongkongských regulací, které provedli tamní představitelé s cílem nalézt způsoby, jak zvýšit atraktivitu města pro mezinárodní společnosti, zjistilo, že si firmy ve skutečnosti přejí čistší vzduch a více mezinárodních škol. Ani jeden požadavek přitom není v jurisdikci tamních měnových úřadů (a v případě znečištěného ovzduší ani hongkongské vlády).

Řada průzkumů, které zjišťují, proč si firmy vybraly určitou konkrétní lokalitu, nakonec dospívá k definici kruhem. Firmy tvrdí, že jsou na daném místě proto, že jsou tam i jiné firmy, a tudíž se jim s jejich hlavními protějšky snáze podniká. Pár obecných témat by se však našlo.

Zahraniční firmy mají rády pocit, že se k nim přistupuje stejně jako k domácím konkurentům. Politicky řízená regulace je tudíž odrazuje. Kromě toho si přejí nezávislé soudnictví chránící vlastnická práva. A chtějí mít přístup ke kvalifikované pracovní síle.

Z tohoto pohledu jsou na tom Londýn a New York i nadále dobře. Nejnovější Index globálních finančních center zveřejněný v březnu mozkovým trustem Z/Yen ukazuje, že se Londýn drží na nejvyšší příčce těsně před New Yorkem.

V posledním roce však oběma prudce klesl rating a rozestup mezi nimi a třetím Singapurem se snížil z loňských 30 na letošních 20 bodů. Téměř všechna asijská centra ostatně svůj rating vylepšila, přičemž nejrychleji rostl Peking, který poskočil z 26. na 16. místo.

Podíváme-li se konkrétně na Evropu, je jediným dalším finančním centrem ve světové dvacítce Lucemburk, jenž se krčí na osmnáctém místě, o šest pozic níže než loni. Třiadvacátý Frankfurt letos klesl o čtyři příčky a Paříž se v posledních dvou průzkumech zasekla na pozici číslo 29. Londýn má tedy v Evropě obrovský náskok.

Bude brexit stačit k tomu, aby se tento obrázek zásadně změnil? Těžko říct. Pokud jde o faktory, které jsou pro firmy klíčové, pak londýnský regulační systém neohlížející se na státní příslušnost se pravděpodobně nezmění a soudní systém také ne. Tyto výhody by tudíž měly přetrvat.

Rozhodujícím faktorem tak pravděpodobně bude dostupnost kvalifikované pracovní síly. Finanční firmy sídlící v Londýně jsou zvyklé na to, že mohou přijímat pracovníky z celé EU; britské úřady jsou koneckonců flexibilní i ve vztahu k pracovníkům z neunijních zemí. Protože většina aspirujících finančních profesionálů v Evropě dobře mluví anglicky, je rybník, v němž mohou firmy lovit, docela hluboký.

Zda tento rybník přežije brexit, to je jedna z největších politických otázek, kterou bude město Londýn v nadcházejících jednáních řešit. Příští britský premiér, jímž by docela dobře mohla být znovu Mayová, bude muset vymyslet uspokojivou odpověď, jinak Londýn na špičce pelotonu už dlouho nevydrží.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.