3

Nekončící problém Evropy s Berlusconim

LONDÝN – Silvio Berlusconi, třikrát italský premiér a dvacet let dominantní politik v zemi, je usvědčen a odsouzen ke čtyřem letům ve vězení – trest mu už ovšem byl zkrácen na rok. Málokdo v Itálii – nebo v Evropě – ale věří, že se Berlusconi z italské či evropské politiky v brzké době vytratí. Před několika málo dny ohlásil svůj záměr nadále se v politice angažovat, byť už nechce počtvrté kandidovat na post předsedy vlády.

Ať už se Berlusconi rozhodne hrát jakoukoli úlohu, okrajová zajisté nebude. Možná že už nechce být králem, ale rozhodně může o králi rozhodovat, neboť ovládá největší italskou mediální skupinu Mediaset. Vzhledem k mizerným výsledkům v průzkumech popularity se může rozhodnout vynést žolíka, přiklonit se k euroskeptickému a protivládnímu postoji a snažit se svrhnout úřednickou vládu premiéra Maria Montiho.

Montiho vláda převzala od Berlusconiho moc v listopadu 2011, s jasným mandátem a plnou parlamentní podporou, aby uskutečnila opatření nezbytná k obnovení důvěry trhů a ujistila italské partnery v eurozóně a Mezinárodním měnovém fondu, že to se zemí nejde z kopce tak jako s Řeckem. Během summitu G20 v Cannes byla tehdy Itálie – a Evropa – nebezpečně blízko ke krachu, leč Berlusconiho vláda byla ve věci fiskálních opatření potřebných ke snížení nákladů země na dluhovou službu hluboce rozštěpená. Domácí politický pat a Berlusconiho neschopnost spolupracovat s Německem a Francií vyústily v prudký růst nákladů na refinancování, přičemž od července do listopadu 2011 rozpětí oproti německým spolkovým dluhopisům setrvale dosahovalo 500 bazických bodů.

Montiho vláda obnovila tržní důvěru i mezinárodní věrohodnost Itálie. Celková situace je ale nadále křehká. Rozpětí úrokových sazeb se ustálilo kolem zvladatelnějších 300 bazických bodů, ale stále je vyšší než před třemi lety. Nadto italské ekonomické vyhlídky zůstávají nesmírně nejisté.