Miliardy lidí na celém světě, kteří neinvestují na americkém akciovém trhu, vedou klesající ceny amerických akcií k jedné velké obavě. Povede pokles akciového trhu k takovému propadu americké ekonomiky, že jeho dopad pocítí celý svět? Je radno se ptát, poněvadž dosud po prasknutí finančních bublin přišel téměř vždy kolaps produkce a zaměstnanosti.
Na tuto otázku nelze v této chvíli odpovědět s naprostou určitostí, ale já osobně odhaduji, že se z toho Spojené státy dostanou jen s mírným oslabením ekonomiky. Můj optimismus se může zdát ne zcela na místě v době, kdy je klesání burzy na denním pořádku a kdy i v ostatních zemích způsobují propady akciového trhu poklesy v ekonomice.
Není zcela na místě také vzhledem k oslabené vůdčí ekonomické roli Spojených států. Prezidentu Bushovi šlo lehkomyslně v prvé řadě o snížení daní pro bohaté bez ohledu na ostatní ekonomické zájmy. Jeho heslem je protekcionismus, ne volný obchod. A teď jak u Bushe, tak u viceprezidenta Cheneyho zkoumají, zda se náhodou nedopustili hospodářských trestných činů v dobách, kdy ještě oba podnikali.
Proč jsem tedy mírně optimistický? Zkusme se podívat na vztahy mezi akciovým trhem a zbytkem ekonomiky.
Během boomu akciového trhu, kdy ceny akcií letí díky silné důvěře investorů nahoru, přispívá akciový trh ke konjunktuře celé ekonomiky. Spotřebitelé, kteří vlastní akcie, se cítí bohatší, a tak více kupují. Titíž spotřebitelé si na základě svého akciového majetku půjčují peníze, aby si mohli kupovat nové domy, auta a další drahé zboží.
Firmy pak zjistí, že je pro ně snadné vypůjčit si nebo zvýšit vlastní jmění pro kapitálové investice, čímž produkují boom podnikatelských investic. Banky poskytují levné úvěry pro domácnosti a podniky, jež vlastní vysoce hodnocené akcie, neboť akciový majetek je pro ně dobrá bankovní záruka. Kromě toho se začínají sypat peníze i od zahraničních investorů, kteří se chtějí na hospodářském rozmachu alespoň trochu přiživit.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Když boom akciového trhu skončí a ceny se propadnou, tyto vzorce se obrátí. Spotřeba a investice klesnou. Zahraniční investoři prchají. Banky zpřísňují půjčky. Tyto faktory pak dále přispívají ke zpomalování ekonomiky. Je pravděpodobné, že se Spojené státy nyní dostanou do jistého zpomalení, podobně jako tomu bylo v případě mírné recese v posledních dvou letech.
Jsou zde nicméně dvě síly, které by mírné zpomalení opravdu dokázaly proměnit v recesi nebo dokonce v hospodářskou krizi:
· pokles akciového trhu může vést k bankovní krizi, jak se stalo v Japonsku, Mexiku a naposledy v Argentině. Banky by mohly zjistit, že během propadu akciového trhu nedostanou své půjčené peníze zpět. Z obavy před bankrotem drasticky omezí nové půjčky. V krajních případech se bankovní střadatelé začnou obávat o své úspory a své peníze z bank vyberou. Taková panika pak vede k bankovní krizi;
· s přeměnou vidiny snadného zisku ve finanční paniku začne docházet k úprku zahraničních investorů. Země se najednou ocitne v krizi platební bilance, kdy nebude moci splácet své zahraniční dluhy, a to naruší jak obchod, tak produkci.
Můj mírný optimismus plyne z toho, že věřím, že se Spojeným státům podaří vyhnout se jak bankovní krizi, tak krizi bankovní bilance. Je možné, že některé americké banky vykáží v důsledku kolapsu akciového trhu obrovské ztráty. Ano, je možné, že americký dolar bude dále ztrácet svou hodnotu. Ovšem ani jedno, ani druhé pravděpodobně nepovede ke krizi jako takové.
Americké banky se dosud zdají silné - dobře kapitalizované, dostatečně hlídané a jen s mírným objemem nesplácených půjček. Pokud jde o dluhy vůči zahraničním věřitelům, dobrou zprávou je, že Amerika jim dluží peníze v amerických dolarech, a ne v jiné měně.
Americe při splácení jejích dluhů nemohou "dojít dolary" tak, jako došly Argentině nebo Koreji, když v uplynulém desetiletí musely splácet dluhy zahraničním věřitelům. Dolar tak díky odchodu investorů z USA může ztratit svou hodnotu, ale zřejmě nevyvolá závažnější krizi.
Pamatujme také na to, že Spojené státy mohou k alespoň částečnému kompenzování hospodářského zpomalení, ať už bude jakékoliv, využít expanzionistickou měnovou politiku. Federální rezervní úřad může dále podle potřeby snižovat úrokové sazby. To sice zpomalení zřejmě nijak nezastaví, ale může zabránit celkovému ekonomickému kolapsu.
Nejznámější krach na burze, po kterém následoval ekonomický kolaps, začal v roce 1929. Americký akciový trh se propadl v říjnu roku 1929 a Spojené státy a větší část světa se ponořila do tzv. velké hospodářské krize. Tato nechvalně známá éra však demonstruje principy, na než já dnes poukazuji.
Klíčovou příčinou velké hospodářské krize třicátých let nebyl propad akciového trhu, ale kolaps amerického bankovního systému, který se odehrál někdy v letech 1930 až 1933. Poněvadž v té době neexistovalo v USA žádné pojištění bankovních vkladů, když zbankrotovaly první banky, střadatelé zpanikařili. Od této paniky byl pak už jen krůček k tomu, aby začaly banky padat jedna za druhou. Federální rezervní úřad tehdy navíc nemohl zvýšit množství oběživa, protože USA se držely zlatým standardem.
Můj mírný optimismus by ovšem neměl zastřít můj smutek nad tím, jak nevalně jsou dnes řízeny americké podniky a společnosti. Bushovo lehkomyslné snížení daní a protekcionistickou obchodní politiku je nutno vzít zpět. "Korporátní zlořád" je třeba odhalovat a trestat. Nakonec - americká ekonomika je produktivní, pružná a vysoce inovativní a zřejmě také dost silná na to, aby nezodpovědné hospodaření veřejné správy i soukromých firem posledních let přestála.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Miliardy lidí na celém světě, kteří neinvestují na americkém akciovém trhu, vedou klesající ceny amerických akcií k jedné velké obavě. Povede pokles akciového trhu k takovému propadu americké ekonomiky, že jeho dopad pocítí celý svět? Je radno se ptát, poněvadž dosud po prasknutí finančních bublin přišel téměř vždy kolaps produkce a zaměstnanosti.
Na tuto otázku nelze v této chvíli odpovědět s naprostou určitostí, ale já osobně odhaduji, že se z toho Spojené státy dostanou jen s mírným oslabením ekonomiky. Můj optimismus se může zdát ne zcela na místě v době, kdy je klesání burzy na denním pořádku a kdy i v ostatních zemích způsobují propady akciového trhu poklesy v ekonomice.
Není zcela na místě také vzhledem k oslabené vůdčí ekonomické roli Spojených států. Prezidentu Bushovi šlo lehkomyslně v prvé řadě o snížení daní pro bohaté bez ohledu na ostatní ekonomické zájmy. Jeho heslem je protekcionismus, ne volný obchod. A teď jak u Bushe, tak u viceprezidenta Cheneyho zkoumají, zda se náhodou nedopustili hospodářských trestných činů v dobách, kdy ještě oba podnikali.
Proč jsem tedy mírně optimistický? Zkusme se podívat na vztahy mezi akciovým trhem a zbytkem ekonomiky.
Během boomu akciového trhu, kdy ceny akcií letí díky silné důvěře investorů nahoru, přispívá akciový trh ke konjunktuře celé ekonomiky. Spotřebitelé, kteří vlastní akcie, se cítí bohatší, a tak více kupují. Titíž spotřebitelé si na základě svého akciového majetku půjčují peníze, aby si mohli kupovat nové domy, auta a další drahé zboží.
Firmy pak zjistí, že je pro ně snadné vypůjčit si nebo zvýšit vlastní jmění pro kapitálové investice, čímž produkují boom podnikatelských investic. Banky poskytují levné úvěry pro domácnosti a podniky, jež vlastní vysoce hodnocené akcie, neboť akciový majetek je pro ně dobrá bankovní záruka. Kromě toho se začínají sypat peníze i od zahraničních investorů, kteří se chtějí na hospodářském rozmachu alespoň trochu přiživit.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Když boom akciového trhu skončí a ceny se propadnou, tyto vzorce se obrátí. Spotřeba a investice klesnou. Zahraniční investoři prchají. Banky zpřísňují půjčky. Tyto faktory pak dále přispívají ke zpomalování ekonomiky. Je pravděpodobné, že se Spojené státy nyní dostanou do jistého zpomalení, podobně jako tomu bylo v případě mírné recese v posledních dvou letech.
Jsou zde nicméně dvě síly, které by mírné zpomalení opravdu dokázaly proměnit v recesi nebo dokonce v hospodářskou krizi:
· pokles akciového trhu může vést k bankovní krizi, jak se stalo v Japonsku, Mexiku a naposledy v Argentině. Banky by mohly zjistit, že během propadu akciového trhu nedostanou své půjčené peníze zpět. Z obavy před bankrotem drasticky omezí nové půjčky. V krajních případech se bankovní střadatelé začnou obávat o své úspory a své peníze z bank vyberou. Taková panika pak vede k bankovní krizi;
· s přeměnou vidiny snadného zisku ve finanční paniku začne docházet k úprku zahraničních investorů. Země se najednou ocitne v krizi platební bilance, kdy nebude moci splácet své zahraniční dluhy, a to naruší jak obchod, tak produkci.
Můj mírný optimismus plyne z toho, že věřím, že se Spojeným státům podaří vyhnout se jak bankovní krizi, tak krizi bankovní bilance. Je možné, že některé americké banky vykáží v důsledku kolapsu akciového trhu obrovské ztráty. Ano, je možné, že americký dolar bude dále ztrácet svou hodnotu. Ovšem ani jedno, ani druhé pravděpodobně nepovede ke krizi jako takové.
Americké banky se dosud zdají silné - dobře kapitalizované, dostatečně hlídané a jen s mírným objemem nesplácených půjček. Pokud jde o dluhy vůči zahraničním věřitelům, dobrou zprávou je, že Amerika jim dluží peníze v amerických dolarech, a ne v jiné měně.
Americe při splácení jejích dluhů nemohou "dojít dolary" tak, jako došly Argentině nebo Koreji, když v uplynulém desetiletí musely splácet dluhy zahraničním věřitelům. Dolar tak díky odchodu investorů z USA může ztratit svou hodnotu, ale zřejmě nevyvolá závažnější krizi.
Pamatujme také na to, že Spojené státy mohou k alespoň částečnému kompenzování hospodářského zpomalení, ať už bude jakékoliv, využít expanzionistickou měnovou politiku. Federální rezervní úřad může dále podle potřeby snižovat úrokové sazby. To sice zpomalení zřejmě nijak nezastaví, ale může zabránit celkovému ekonomickému kolapsu.
Nejznámější krach na burze, po kterém následoval ekonomický kolaps, začal v roce 1929. Americký akciový trh se propadl v říjnu roku 1929 a Spojené státy a větší část světa se ponořila do tzv. velké hospodářské krize. Tato nechvalně známá éra však demonstruje principy, na než já dnes poukazuji.
Klíčovou příčinou velké hospodářské krize třicátých let nebyl propad akciového trhu, ale kolaps amerického bankovního systému, který se odehrál někdy v letech 1930 až 1933. Poněvadž v té době neexistovalo v USA žádné pojištění bankovních vkladů, když zbankrotovaly první banky, střadatelé zpanikařili. Od této paniky byl pak už jen krůček k tomu, aby začaly banky padat jedna za druhou. Federální rezervní úřad tehdy navíc nemohl zvýšit množství oběživa, protože USA se držely zlatým standardem.
Můj mírný optimismus by ovšem neměl zastřít můj smutek nad tím, jak nevalně jsou dnes řízeny americké podniky a společnosti. Bushovo lehkomyslné snížení daní a protekcionistickou obchodní politiku je nutno vzít zpět. "Korporátní zlořád" je třeba odhalovat a trestat. Nakonec - americká ekonomika je produktivní, pružná a vysoce inovativní a zřejmě také dost silná na to, aby nezodpovědné hospodaření veřejné správy i soukromých firem posledních let přestála.