PAŘÍŽ – Kromě novinových titulků, zostuzení vlád a rány uštědřené utajenosti diplomatické korespondence nám odhalení diplomatických telegramů na WikiLeaks nabízí syrovou ilustraci toho, jak hluboce se v našem informačním věku proměňuje podstata moci.
Stát je už od svých počátků hlavní tepnou moci; dostat se k moci obvykle znamenalo ovládnout stát, ať už ve volbách nebo násilným převzetím. Tento model, v němž jsou jednotlivci poddanými či přinejlepším daňovými poplatníky a voliči, rozleptává několik současných trendů, které mocí obdařují jedince.
Vezměme si internet, síť propojených uzlů vymyšlenou v 60. letech, na vrcholu studené války, aby ochránila Spojené státy před naprostým chaosem po jaderném útoku na jejich nervová centra. Byla záměrně koncipována bez hierarchie, bez jádra a bez ústředního orgánu, byť tehdy málokdo dokázal odhadnout, kam v důsledku řady průlomů v digitální revoluci vrozený sklon internetu k decentralizaci moci povede.
PAŘÍŽ – Kromě novinových titulků, zostuzení vlád a rány uštědřené utajenosti diplomatické korespondence nám odhalení diplomatických telegramů na WikiLeaks nabízí syrovou ilustraci toho, jak hluboce se v našem informačním věku proměňuje podstata moci.
Stát je už od svých počátků hlavní tepnou moci; dostat se k moci obvykle znamenalo ovládnout stát, ať už ve volbách nebo násilným převzetím. Tento model, v němž jsou jednotlivci poddanými či přinejlepším daňovými poplatníky a voliči, rozleptává několik současných trendů, které mocí obdařují jedince.
Vezměme si internet, síť propojených uzlů vymyšlenou v 60. letech, na vrcholu studené války, aby ochránila Spojené státy před naprostým chaosem po jaderném útoku na jejich nervová centra. Byla záměrně koncipována bez hierarchie, bez jádra a bez ústředního orgánu, byť tehdy málokdo dokázal odhadnout, kam v důsledku řady průlomů v digitální revoluci vrozený sklon internetu k decentralizaci moci povede.