SINGAPUR – Nejnovější zveřejnění informací serverem WikiLeaks nabízí fascinující vhled do fungování amerického ministerstva zahraničí, který bude celé měsíce zaměstnávat zahraničně-politické hnidopichy a zastánce spikleneckých teorií. Většina zveřejněných informací samozřejmě není „zprávami“ v tradičním smyslu, nýbrž řadou nepříjemných faux pas: pravd, které nikdy neměly být vysloveny nahlas.
Pod povrchem těchto rozmanitých a často banálních střípků informací – nikoho by nemělo překvapovat, že Američané pokládali italského premiéra Silvia Berlusconiho za „marnivého“ nebo že jim prezident Zimbabwe Robert Mugabe připadal jako „pomatený stařík“ – se skrývá širší otázka, zda by měly mít vlády možnost držet něco v tajnosti.
Zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange tvrdí, že odpověď zní záporně a že větší průhlednost „vytváří lepší společnost pro všechny občany“. To vyvolává otázku, proč vlády vůbec něco drží v tajnosti a zda jsou jejich důvody oprávněné.
SINGAPUR – Nejnovější zveřejnění informací serverem WikiLeaks nabízí fascinující vhled do fungování amerického ministerstva zahraničí, který bude celé měsíce zaměstnávat zahraničně-politické hnidopichy a zastánce spikleneckých teorií. Většina zveřejněných informací samozřejmě není „zprávami“ v tradičním smyslu, nýbrž řadou nepříjemných faux pas: pravd, které nikdy neměly být vysloveny nahlas.
Pod povrchem těchto rozmanitých a často banálních střípků informací – nikoho by nemělo překvapovat, že Američané pokládali italského premiéra Silvia Berlusconiho za „marnivého“ nebo že jim prezident Zimbabwe Robert Mugabe připadal jako „pomatený stařík“ – se skrývá širší otázka, zda by měly mít vlády možnost držet něco v tajnosti.
Zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange tvrdí, že odpověď zní záporně a že větší průhlednost „vytváří lepší společnost pro všechny občany“. To vyvolává otázku, proč vlády vůbec něco drží v tajnosti a zda jsou jejich důvody oprávněné.