OXFORD – Řada vzpomínkových článků vydaných po nedávné smrti Margaret Thatcherové oslavovala tuto ženu jako „transformativní“ vůdkyni, která přinesla obrovské změny. V těchto článcích se často objevovaly zmínky o jejím neméně transformativním americkém protějšku Ronaldu Reaganovi. Zajímavější je však srovnání Thatcherové s jiným jejím prezidentským současníkem: Georgem H. W. Bushem.
Ten sice bývá často zlehčován jako pouhý „transakční manažer“, ale jeho zahraničně-politická bilance patřila k nejlepším za posledních padesát let. Jeho administrativa zvládla konec studené války, rozpad Sovětského svazu i sjednocení Německa v rámci NATO – a to vše bez násilí. Současně stál Bush v čele široké koalice států, která s podporou Organizace spojených národů odrazila agresi Saddáma Husajna proti Kuvajtu. Kdyby tehdy prezident upustil kteroukoliv kouli, s nimiž žongloval, vypadal by dnešní svět daleko hůř.
Ačkoliv byl prezidentem v době velké globální transformace, on sám podle svého svědectví neměl převratné cíle. V otázce sjednocení Německa odolával radám Thatcherové a dalších, zjevně z férovosti a ohleduplnosti vůči svému příteli, německému kancléři Helmutu Kohlovi. V říjnu 1989 reagoval na Kohlův telefonát veřejným prohlášením, že „nesdílí obavy, jež některé evropské země ze sjednoceného Německa mají“.
OXFORD – Řada vzpomínkových článků vydaných po nedávné smrti Margaret Thatcherové oslavovala tuto ženu jako „transformativní“ vůdkyni, která přinesla obrovské změny. V těchto článcích se často objevovaly zmínky o jejím neméně transformativním americkém protějšku Ronaldu Reaganovi. Zajímavější je však srovnání Thatcherové s jiným jejím prezidentským současníkem: Georgem H. W. Bushem.
Ten sice bývá často zlehčován jako pouhý „transakční manažer“, ale jeho zahraničně-politická bilance patřila k nejlepším za posledních padesát let. Jeho administrativa zvládla konec studené války, rozpad Sovětského svazu i sjednocení Německa v rámci NATO – a to vše bez násilí. Současně stál Bush v čele široké koalice států, která s podporou Organizace spojených národů odrazila agresi Saddáma Husajna proti Kuvajtu. Kdyby tehdy prezident upustil kteroukoliv kouli, s nimiž žongloval, vypadal by dnešní svět daleko hůř.
Ačkoliv byl prezidentem v době velké globální transformace, on sám podle svého svědectví neměl převratné cíle. V otázce sjednocení Německa odolával radám Thatcherové a dalších, zjevně z férovosti a ohleduplnosti vůči svému příteli, německému kancléři Helmutu Kohlovi. V říjnu 1989 reagoval na Kohlův telefonát veřejným prohlášením, že „nesdílí obavy, jež některé evropské země ze sjednoceného Německa mají“.