LONDÝN: Britská labouristická vláda reagovala na krizi v Kosovu tím, že se vyslovila pro posílení obranné role Evropské unie. Poučení, které z Kosova plyne, řekl tehdy ministerský předseda Tony Blair, je to, že “Evropa musí v otázkách zahraniční a obranné politiky hovořit jednohlasně.”
Potřeba takové jednotné politiky je už dlouho evidentní. Neschopnost Evropy jednat společně a jednotně je do očí bijícím nedostatkem, který byl i původcem skandálních a ostudných situací, kdy se EU pokoušela účinně zasáhnout v jugoslávské válce, ale totálně zklamala. Kosovská tragédie je tak jen dalším připomenutím, že Evropané pravděpodobně nebudou nikdy schopni své kroky sladit.
Proč tomu tak je? Někteří říkají, že je to otázka nacionalismu: především Francouzi a Britové se prý zpěčují podřídit své národní zájmy těm evropským. Jiní zase říkají, že Evropa může jen stěží dosáhnout jednotné zahraniční a obranné politiky, když její čtyři členové zachovávají neutrální status. Třetí možné vysvětlení, často podporované Američany, z tohoto stavu viní morální i politickou zbabělost: Evropanů je zhruba stejně jako Američanů, a jsou téměř stejně bohatí, nicméně prý dávají přednost tomu, mohou-li se nějak ze svých mezinárodních odpovědností vyhnout a v klidu parazitovat na svých amerických spojencích.
LONDÝN: Britská labouristická vláda reagovala na krizi v Kosovu tím, že se vyslovila pro posílení obranné role Evropské unie. Poučení, které z Kosova plyne, řekl tehdy ministerský předseda Tony Blair, je to, že “Evropa musí v otázkách zahraniční a obranné politiky hovořit jednohlasně.”
Potřeba takové jednotné politiky je už dlouho evidentní. Neschopnost Evropy jednat společně a jednotně je do očí bijícím nedostatkem, který byl i původcem skandálních a ostudných situací, kdy se EU pokoušela účinně zasáhnout v jugoslávské válce, ale totálně zklamala. Kosovská tragédie je tak jen dalším připomenutím, že Evropané pravděpodobně nebudou nikdy schopni své kroky sladit.
Proč tomu tak je? Někteří říkají, že je to otázka nacionalismu: především Francouzi a Britové se prý zpěčují podřídit své národní zájmy těm evropským. Jiní zase říkají, že Evropa může jen stěží dosáhnout jednotné zahraniční a obranné politiky, když její čtyři členové zachovávají neutrální status. Třetí možné vysvětlení, často podporované Američany, z tohoto stavu viní morální i politickou zbabělost: Evropanů je zhruba stejně jako Američanů, a jsou téměř stejně bohatí, nicméně prý dávají přednost tomu, mohou-li se nějak ze svých mezinárodních odpovědností vyhnout a v klidu parazitovat na svých amerických spojencích.