0

Proč se drží Mušaraf

Nedávné hrozby Bushovy administrativy, že přeruší tok miliard dolarů na pomoc Pákistánu, vyvolaly ve vládních kruzích paniku. Podle pákistánského velvyslance ve Washingtonu by zase údery Spojených států zaměřené na útočiště al-Káidy a Tálibánu v pákistánských kmenových oblastech destabilizovaly Pákistán a „případně by mohly způsobit pád [generála Parvíze Mušarafa]“. Nakolik by se však tváří v tvář narůstajícímu tlaku USA na vykořenění islámských militantů měly pákistánské úřady skutečně znepokojovat?

Nehledě na příležitostné frustrace, ve skutečnosti je nepravděpodobné, že by se USA obrátily proti věrnému – a závislému – spojenci, zejména v případě země, jejíž lídr udržuje srdečné osobní vztahy s Bushem. Kvůli neexistenci organizované opozice se nestane se ani to, že by veřejný hněv vůči Mušarafově proamerické politice destabilizoval jeho režim. Ba prohnaný generál-prezident jen nepřežívá krizi za krizí, ale u moci se mu daří.

Jak to dělá? Odpověď tkví ve vybroušené strategii, během let propracované k dokonalosti, která žongluje s požadavky USA a zájmy místních šéfů tajných služeb, mulláhů, kmenových předáků, úplatných politiků a řady hledačů bohatství. Propletence pletich a temných hráčů zamlžují podrobnosti, ale priority jsou neklamné.

Zaprvé, je třeba držet na uzdě americkou netrpělivost. Od Pákistánu se očekávají výsledky ohledně al-Káidy a Tálibánu. Tato konvice se ale nemá vyprázdnit najednou. Když například americký viceprezident Dick Cheney přicestoval počátkem března do Islámábádu a pohrozil omezením pomoci a přímým americkým zásahem proti islámským militantům, jeho poselství nezapadlo. Krátce před přistáním jeho neoznačeného letounu Pákistán ohlásil, že v Kvétě zadržel mulláha Obajdulláha, zástupce nepolapitelného šéfa Tálibánu mulláha Umara. Na Obajdulláha byla vypsána odměna jednoho milionu dolarů a byl nejvýše postaveným tálibáncem zadrženým od listopadu 2001.