Nedávné hrozby Bushovy administrativy, že přeruší tok miliard dolarů na pomoc Pákistánu, vyvolaly ve vládních kruzích paniku. Podle pákistánského velvyslance ve Washingtonu by zase údery Spojených států zaměřené na útočiště al-Káidy a Tálibánu v pákistánských kmenových oblastech destabilizovaly Pákistán a „případně by mohly způsobit pád [generála Parvíze Mušarafa]“. Nakolik by se však tváří v tvář narůstajícímu tlaku USA na vykořenění islámských militantů měly pákistánské úřady skutečně znepokojovat?
Nehledě na příležitostné frustrace, ve skutečnosti je nepravděpodobné, že by se USA obrátily proti věrnému – a závislému – spojenci, zejména v případě země, jejíž lídr udržuje srdečné osobní vztahy s Bushem. Kvůli neexistenci organizované opozice se nestane se ani to, že by veřejný hněv vůči Mušarafově proamerické politice destabilizoval jeho režim. Ba prohnaný generál-prezident jen nepřežívá krizi za krizí, ale u moci se mu daří.
Jak to dělá? Odpověď tkví ve vybroušené strategii, během let propracované k dokonalosti, která žongluje s požadavky USA a zájmy místních šéfů tajných služeb, mulláhů, kmenových předáků, úplatných politiků a řady hledačů bohatství. Propletence pletich a temných hráčů zamlžují podrobnosti, ale priority jsou neklamné.
Nedávné hrozby Bushovy administrativy, že přeruší tok miliard dolarů na pomoc Pákistánu, vyvolaly ve vládních kruzích paniku. Podle pákistánského velvyslance ve Washingtonu by zase údery Spojených států zaměřené na útočiště al-Káidy a Tálibánu v pákistánských kmenových oblastech destabilizovaly Pákistán a „případně by mohly způsobit pád [generála Parvíze Mušarafa]“. Nakolik by se však tváří v tvář narůstajícímu tlaku USA na vykořenění islámských militantů měly pákistánské úřady skutečně znepokojovat?
Nehledě na příležitostné frustrace, ve skutečnosti je nepravděpodobné, že by se USA obrátily proti věrnému – a závislému – spojenci, zejména v případě země, jejíž lídr udržuje srdečné osobní vztahy s Bushem. Kvůli neexistenci organizované opozice se nestane se ani to, že by veřejný hněv vůči Mušarafově proamerické politice destabilizoval jeho režim. Ba prohnaný generál-prezident jen nepřežívá krizi za krizí, ale u moci se mu daří.
Jak to dělá? Odpověď tkví ve vybroušené strategii, během let propracované k dokonalosti, která žongluje s požadavky USA a zájmy místních šéfů tajných služeb, mulláhů, kmenových předáků, úplatných politiků a řady hledačů bohatství. Propletence pletich a temných hráčů zamlžují podrobnosti, ale priority jsou neklamné.