Proč Francie hoří?

Současné městské nepokoje ve Francii jsou označovány za nejvážnější od pouličních bouří studentů a dělníků v roce 1968. Jde o zavádějící analogii. Zatímco v roce 1968 protesty zpochybnily to, že francouzský republikánský model naplňuje své nejušlechtilejší aspirace, dnešní krize zpochybňuje samotný model občanství a integrace vytvořený francouzskou revolucí.

Francouzský republikánský model tvrdí, že všichni francouzští občané mají tutéž kulturní identitu. Ba právě ona je jedinou přijatelnou identitou. Aby bylo této společné totožnosti dosaženo, všichni občané musí hovořit jedním úředním jazykem a vzdělávat se podle jednotných osnov. Ve veřejné sféře ovšem také požívají rovných práv a mají tytéž povinnosti.

To vše není jen pěstováno státem, ale rovněž to vyžaduje onu stejnost, již dokáže prosadit jedině centralizovaný stát. Vskutku, ideologická oddanost jednotě, jež charakterizovala francouzskou revoluci, byla tak silná, že v některých obdobích devatenáctého století byla obhajoba federalismu hrdelním zločinem.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/mhOWHsa/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.