5

Samotná Francie?

PAŘÍŽ – Za necelé dva roky Francie uskutečnila tři rozhodné zahraniční vojenské intervence. V březnu 2011 její vzdušné údery (společně s britskými) překazily v Libyi plány jednotek plukovníka Muammara al-Kaddáfího, které se chystaly znovu obsadit Benghází. Měsíc nato v Pobřeží slonoviny francouzské síly uvěznily prezidenta Laurenta Gbagba, který odmítl uznat volební vítězství svého soupeře, čímž zemi vystavil riziku občanské války. Teď Francie zasahuje v Mali.

Posledně jmenovaná intervence se zprvu plánovala jako součást evropské mise na podporu afrických sil, ale Francie se nenadále rozhodla jednat jednostranně, aby zmírnila postup islamistů, neboť hrozilo, že ovládnou Mopti, poslední překážku před dosažením hlavního města Bamaka. Kromě toho se Francie snaží ochránit své početné občany v regionu, zachovat stabilitu v oblasti Sahelu, typické slabými státy, a předejít proměně Mali v základnu islamistického terorismu zaměřeného na Evropu.

V sázce je mnoho – tím spíš, že francouzská intervence bude zřejmě rozsáhlá. Islamisté byli sice dočasně přemoženi, ale jsou dobře vyzbrojeni a dostávají zásoby z Libye přes Alžírsko, které doma islamisty potlačilo, leč zdá se, že nad jejich přesuny přes své území přimhuřuje oči. Zdatnost malijské armády a jednotek dalších západoafrických zemí, které se operace mají zúčastnit, navíc nestačí na to, aby dokázala vývoj zvrátit. Spojené státy se snažily malijskou armádu vycvičit, ale žalostně selhaly.

Jestliže je tedy v sázce bezpečnost celé Evropy, proč se angažuje jediná Francie?