Bolest je každému dobře známý prožitek, ale její podstata zůstává znepokojivou záhadou pro trpící i vědce. Proč různí pacienti, kteří prodělali tentýž chirurgický zákrok, pociťují tak diametrálně odlišné pooperační bolesti? Jak je možné, že lidé, u nichž lze přetrvávající bolest vysvětlit jen v malé míře nebo vůbec ne, bývají touto bolestí částečně či úplně vyřazeni z běžného života, a to i při komplexní a nápadité léčbě?
Mnozí lékaři by bolest rádi pokládali za jednoduchý pocit, který nás žádoucím způsobem upozorňuje na nemoc či poranění. Bolest ovšem nelze vysvětlit jako prostý pocit, stejně jako hudbu nelze vysvětlit jako soubor prostých tónů. Jistá současná spisovatelka, která nepůsobí v oboru lékařství, popsala intenzivní bolest jako prožitek obsahující pocit krajní nepříjemnosti, jako schopnost ničit složité myšlení i další city, jako schopnost narušit jazyk a jako prožitek, který se silně vzpírá objektivizaci. Spisovatelka lékařům připomíná, že ve vědomí osoby trpící intenzivní bolestí nade vším převládají silné negativní emoce.
Bolest se většinou objevuje poté, co jednoduchá nervová zakončení nejrůznějšími způsoby odhalí poranění tkáně a generují signál, který putuje do páteřní míchy a odtud do mozku. Vědci se po mnoho let domnívali, že tyto signály putují po několika dobře definovaných drahách do jakési retranslační stanice v mozku, které se říká talamus. Odtud podle vědců signály pokračují do části mozkové kůry, která zodpovídá za tělesné vědomí, a kůra je nějakým způsobem mění ve vědomý zážitek. Tato nervová cestovní mapa smyslových sdělení vyvolaných poraněním tkáně bohužel vysvětluje náš prožitek bolesti pouze zčásti. Nedokáže totiž vysvětlit, proč bolest zahrnuje i emoce a poznávání.
Bolest je každému dobře známý prožitek, ale její podstata zůstává znepokojivou záhadou pro trpící i vědce. Proč různí pacienti, kteří prodělali tentýž chirurgický zákrok, pociťují tak diametrálně odlišné pooperační bolesti? Jak je možné, že lidé, u nichž lze přetrvávající bolest vysvětlit jen v malé míře nebo vůbec ne, bývají touto bolestí částečně či úplně vyřazeni z běžného života, a to i při komplexní a nápadité léčbě?
Mnozí lékaři by bolest rádi pokládali za jednoduchý pocit, který nás žádoucím způsobem upozorňuje na nemoc či poranění. Bolest ovšem nelze vysvětlit jako prostý pocit, stejně jako hudbu nelze vysvětlit jako soubor prostých tónů. Jistá současná spisovatelka, která nepůsobí v oboru lékařství, popsala intenzivní bolest jako prožitek obsahující pocit krajní nepříjemnosti, jako schopnost ničit složité myšlení i další city, jako schopnost narušit jazyk a jako prožitek, který se silně vzpírá objektivizaci. Spisovatelka lékařům připomíná, že ve vědomí osoby trpící intenzivní bolestí nade vším převládají silné negativní emoce.
Bolest se většinou objevuje poté, co jednoduchá nervová zakončení nejrůznějšími způsoby odhalí poranění tkáně a generují signál, který putuje do páteřní míchy a odtud do mozku. Vědci se po mnoho let domnívali, že tyto signály putují po několika dobře definovaných drahách do jakési retranslační stanice v mozku, které se říká talamus. Odtud podle vědců signály pokračují do části mozkové kůry, která zodpovídá za tělesné vědomí, a kůra je nějakým způsobem mění ve vědomý zážitek. Tato nervová cestovní mapa smyslových sdělení vyvolaných poraněním tkáně bohužel vysvětluje náš prožitek bolesti pouze zčásti. Nedokáže totiž vysvětlit, proč bolest zahrnuje i emoce a poznávání.