36

Proč demokracie potřebuje experty s důvěrou

PAŘÍŽ – Minulý měsíc jsem napsal komentář, v němž jsem se ptal, proč se voliči ve Spojeném království podporou odchodu z Evropské unie vzepřeli zdrcující váze expertních názorů, které varovaly před významnou ekonomickou cenou brexitu. Podotkl jsem, že řada voličů v Británii i jinde má na ekonomické experty vztek. Říkají, že experti selhali, když nedokázali předvídat finanční krizi roku 2008, na první místo svých politických rad stavěli efektivitu a slepě předpokládali, že ty, kdo na jejich politických receptech tratí, lze blíže neurčeným způsobem kompenzovat. Prohlásil jsem, že experti by měli být pokornější a věnovat víc pozornosti otázkám distribuce.

Čtenáři k článku připsali mnohem víc komentářů než ke kterémukoli jinému z mých příspěvků. Reakce povětšinou potvrzují hněv, jehož jsem si povšiml. Vykreslují ekonomy a další experty jako izolované a lhostejné vůči starostem obyčejných lidí, jako motivované prioritami, které se neslučují se zájmy občanů, často hrubě chybující, a tedy neschopné, nakloněné velkým firmám a finančnímu odvětví nebo jimi přímo uplacené a konečně jako naivní – neschopné pochopit, že politici si stejně vyberou analýzy, které nejlépe vyhovují jejich zájmům, a ostatní ignorují. Experti také podle některých nesou vinu za tříštění společnosti, neboť drobí debatu do bezpočtu úzce specializovaných diskusí.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Pozoruhodné je, že jsem obdržel také komentáře od profesionálů v oblasti přírodních věd, kteří uvádějí, že sílící nedůvěra občanů vůči expertům proniká i do jejich disciplín. Vědecké názory v oborech jako energetika, klimatologie, genetika a lékařství čelí rozsáhlému všeobecnému odmítání. Ve Spojených státech například průzkum Pew Research zjistil, že 67 % dospělých si myslí, že vědci ne zcela jasně chápou účinky geneticky modifikovaných organismů (GMO) na zdraví. V Evropě je nedůvěra vůči GMO ještě vyšší. Celková podpora vědy sice zůstává pevná, ale mnozí občané se domnívají, že jí manipulují skryté zájmové skupiny a u některých témat se obecný názor odklání od doložených důkazů.

Trhlina mezi odborníky a občany je vážným důvodem ke znepokojení. Zastupitelská demokracie se nezakládá jen na všeobecném volebním právu, ale také na rozumu. Rokování a hlasování v ideálním případě plodí racionální rozhodnutí, která využívají současného stavu poznání s cílem vytvořit politiky zlepšující blahobyt občanů. To vyžaduje postup, v němž odborníci – jejichž schopnosti a poctivost požívají důvěry – poučí ty, kdo rozhodují, o dostupných možnostech jak splnit deklarované preference voličů. Občané pravděpodobně nebudou spokojení, jsou-li přesvědčeni, že experti prosazují své vlastní priority nebo že jsou ve vleku lobbistů. Nedůvěra k odborníkům posiluje nedůvěru v demokraticky volené vlády, ne-li v demokracii samotnou.

Proč se taková trhlina mezi experty a společností vytvořila? Každá země má svou vlastní sérii ostře sledovaných skandálů v oblasti zdravotnictví či bezpečnosti. Experti se provinili ledabylostí a střety zájmů. Pilně vydobyté reputace se rychle zhroutily.

Kritici si ale často neuvědomují, že ve vědě je víc revizních postupů než třeba v podnikání či veřejné správě – a jsou přísnější. Ve skutečnosti je právě věda v čele dobré praxe, co se týče ověřování analýz a diskuse o politických návrzích. V akademické sféře dochází k omylům, ale opravují se svižněji a systematičtěji než v jiných oblastech. Kolektivní charakter vědeckého ověřování rovněž poskytuje záruky proti uchvácení partikulárními zájmy.

Problém ale ve skutečnosti může být hlubší, než naznačují obvyklé stížnosti na odborníky. Před několika desítkami let se běžně předpokládalo, že pokrok v masovém vzdělávání postupně překlene propast mezi vědeckým poznáním a všeobecným přesvědčením a tím přispěje k poklidnějšímu a racionálnějšímu charakteru demokracie.

Důkazy ukazují, že se tak nestalo. Jak přesvědčivě doložil francouzský sociolog Gerald Bronner, vzdělání neposiluje důvěru ve vědu ani nesnižuje přitažlivost názorů a teorií, jež vědci pokládají za naprostý nesmysl. Naopak právě vzdělanější občané často nelibě nesou, když jim experti říkají, co věda považuje za pravdu. Díky přístupu ke znalostem se cítí oprávněni kritizovat znalce a vytvářet si vlastní názory.

Dobrým příkladem je změna klimatu, již vědecká obec v drtivé většině považuje za významnou hrozbu. Podle průzkumu Pew Research z roku 2015 tři země, kde jsou obavy nejslabší, jsou USA, Austrálie a Kanada, zatímco tři země, kde jsou nejsilnější, jsou Brazílie, Peru a Burkina Faso. Ovšem průměrná délka školní docházky činí v první skupině 12,5 roku a ve druhé šest. Samotné vzdělání zjevně není jedinou příčinou rozdílů ve vnímání.

Jestliže jde o problém, který jen tak nepřejde, bude lépe udělat víc pro jeho řešení. Zaprvé potřebujeme pevnější kázeň v řadách expertů. Intelektuální disciplína, jíž se vyznačuje výzkum, často chybí v diskusích o politických přístupech. K opětovnému získání důvěry občanů je zapotřebí pokora, rigorózní postupy, prevence střetů zájmů, schopnost přiznat chybu a rovněž tresty za podvodné jednání.

Zadruhé je namístě revidovat osnovy tak, aby výuka budoucí občany vybavila intelektuálními nástroji, jež budou potřebovat k rozlišování mezi fakty a falzy. Společnost může jedině získat, bude-li mít občany, jejichž uvažování je méně podezřívavé a přitom kritičtější.

Fake news or real views Learn More

Konečně potřebujeme kvalitnější prostředí pro dialog a poučenou debatu. Prostor mezi nebesy recenzovaných žurnálů a mořskými hlubinami mystifikací, kachen a podfuků tradičně vyplňovaly seriózní časopisy, všeobecné magazíny a noviny; digitální revoluce je ale všechny přivedla k boji o přežití. Potřebujeme, aby tento prostor zaplnila jiná místa dialogu, možná nové instituce. Je zřejmé, že demokracii se nemůže dařit, nechá-li se bez obsahu.

Z angličtiny přeložil David Daduč