6

BRICS jako cihly bez malty

CAMBRIDGE – Nový čínský prezident Si Ťin-pching si minulý měsíc vybral Moskvu za cíl své první zahraniční návštěvy. S ruským prezidentem Vladimírem Putinem oznámili řadu dohod a pak odcestovali do jihoafrického Durbanu na pátý summit „BRICS“, kde se přidali k lídrům Indie, Brazílie a Jižní Afriky, aby ohlásili vytvoření nové rozvojové banky, která by mohla zpochybnit dominanci Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Projevy pěti shromážděných lídrů poukazovaly na měnící se světový řád a Si prohlásil, že „potenciál rozvoje BRICS je nekonečný“.

Vypadalo to, že BRICS konečně dospělo. Před třemi lety jsem byl vůči BRICS skeptický. A vzdor zdánlivému úspěchu nedávného summitu mě skepse neopustila.

Pojem „BRIC“ zavedl před bezmála 12 lety Jim O’Neill, tehdejší hlavní ekonom Goldman Sachs, jako označení „rozvíjejících se trhů“ Brazílie, Ruska, Indie a Číny. V letech 2000 až 2008 strmě vzrostl podíl těchto zemí na globálním výstupu, z 16 na 22 % (ve smyslu parity kupní síly), a během následné globální recese si jejich ekonomiky vedly lépe než průměr.

Pro investory byly takové výsledky důvodem ke vzniku chytlavého zkratkového slova. Pak se ale stalo cosi prapodivného: investory sestavené těleso ožilo. V roce 2009 se tyto čtyři země poprvé sešly v Rusku ve snaze zformovat mezinárodní politickou organizaci. Jižní Afrika se k bloku přidala koncem roku 2010, v prvé řadě z politických pohnutek. Jak O’Neill nedávno řekl listu China Daily, „Jižní Afrika má dosti velké štěstí, že je součástí skupiny, neboť ekonomicky je ve srovnání s ostatními spíše drobná“. Její hospodářská výkonnost, loni dosáhnuvší 2,3% tempa růstu, je navíc poměrně hlemýždí.