18

Dlouhá záhada nízkých úrokových sazeb

CAMBRIDGE – Zatímco se politici a investoři dál užírají riziky spojenými s dnešními ultranízkými globálními úrokovými sazbami, akademičtí ekonomové dál debatují o jejich základních příčinách. Dnes už všichni akceptují nějakou verzi prohlášení šéfa amerického Federálního rezervního systému Bena Bernankeho z roku 2005, podle něhož je kořenem problému „globální přebytek úspor“. Ekonomové se však rozcházejí v názoru, proč tento přebytek máme, jak dlouho potrvá a především zda je prospěšný.

Bernanke ve svém původním projevu zdůraznil několik faktorů – některé z nich snížily poptávku po globálních úsporách a jiné zvýšily jejich nabídku. V každém případě by úrokové sazby musely klesnout, aby se vyčistily světové trhy dluhopisů. Bernanke poukázal na to, jak asijská finanční krize na konci 90. let způsobila kolaps nenasytné investiční poptávky v regionu a současně přiměla asijské vlády hromadit likvidní aktiva jako hráz proti další krizi. Bernanke upozornil také na zvýšené penzijní úspory stárnoucího obyvatelstva v Německu a Japonsku, jakož i na úspory v zemích vyvážejících ropu, které mají rychle rostoucí populaci a obavy z dlouhodobého vývoje ropných příjmů.

Měnová politika mimochodem v Bernankeho diagnóze nijak výrazně nefigurovala. Stejně jako většina ekonomů také on věří, že když se politici snaží držet úrokové sazby příliš dlouho na uměle nízké úrovni, poptávka se nakonec zvedne a inflace vyskočí vzhůru. Pokud je tedy inflace nízká a stabilní, nelze z nízkých dlouhodobých sazeb vinit centrální banky.

Já osobně mám silné tušení, že kdyby někdo provedl průzkum mezi investory, na seznamu vysvětlení nízkých globálních dlouhodobých úrokových sazeb by měnová politika nejenže figurovala, ale byla by na prvním místě. Skutečnost, že tolik investorů zastává tento názor, by měla člověka přimět, aby si dvakrát rozmyslel, než měnovou politiku opravdu zbaví veškeré zodpovědnosti. Přesto sdílím Bernankeho instinktivní pocit, že centrální banky sice stanovují velmi krátkodobé úrokové sazby, avšak na dlouhodobé reálné sazby (očištěné o inflaci) nemají prakticky žádný vliv, snad s výjimkou skromného efektu politiky řízení portfolií (například „kvantitativního uvolňování“).