19

Evropská cesta k nejednotě

MNICHOV – Mottem Spojených států amerických je věta „E pluribus unum“ (Z mnohosti jediné). Mottem Evropské unie je věta „In varietate concordia“, která se oficiálně překládá jako „Jednotní v rozmanitosti“. Bylo by obtížné vyjádřit rozdíly mezi americkým a evropským modelem jasněji než těmito hesly. USA jsou tavicím kotlem, zatímco Evropa je mozaikou různých národů a kultur, která se během svých dlouhých dějin vyvíjí.

Tento rozdíl vyvolává otázku, zda stojí za to usilovat o Spojené státy evropské – o koncept, který mnozí lidé odmítají přijmout, protože nevěří v možnost sjednocené evropské identity. Jediný politický systém, jako je ten americký, podle nich předpokládá společný jazyk a jedinou státní příslušnost.

Je možné, že ideu Spojených států evropských, tento sen poválečných dětí, jako jsem já, nikdy nelze realizovat. Nejsem si tím však tak jistý. Hlubší evropská integrace a vytvoření jednotného politického systému koneckonců nabízejí pevné a praktické výhody, které nevyžadují společnou identitu ani jazyk. Mezi tyto výhody patří právo volného pohybu přes hranice, volný pohyb zboží a služeb, právní jistota pro přeshraniční ekonomické aktivity, celoevropská dopravní infrastruktura a v neposlední řadě i společná bezpečnostní aranžmá.

Nejaktuálnější oblastí, v níž má kolektivní akce smysl, je bankovní regulace. Pokud jsou banky regulovány na národní úrovni, ale podnikají mezinárodně, mají národní regulační orgány trvalou motivaci nastavovat benevolentní standardy, aby neodehnaly byznys do jiných zemí a naopak ho odtamtud přilákaly. Regulační konkurence tak degeneruje v závod o to, kdo víc „podleze“, protože výhody vlažné regulace přinášejí doma zisky, zatímco ztráty zůstávají bankovním věřitelům po celém světě.