0

Čí válka proti teroru?

„Všichni jsme Američané,“ napsal 12. září 2001 deník Le Monde . A také to platilo pro většinu lidí v muslimském světě, již byli stejně jako všichni ostatní zděšeni krveprolitím teroristických útoků na Washington a New York. Když Amerika na útoky zareagovala, pádu Tálibánu, jenž byl všeobecně odsuzován pro svůj fanatismus, téměř nikdo nelitoval.

Tato názorová jednota dnes už neexistuje. Během pěti let od útoků se vyhranily dvě skupiny diváků takzvané „války proti teroru“. Jak „válka“ postupovala, publikum v nejtěsnější blízkosti dění se na propukající zápas začalo dívat způsobem, který se diametrálně liší od pohledu Spojených států a Západu.

Z pohledu administrativy USA bylo každé jednání v dramatu války proti teroru samostatné a nespojité: Afghánistán, Irák, Palestina a Hizballáh v Libanonu. Bushova administrativa po vyhlášení války proti teroru přikročila k invazím a okupacím zemí, a přesto nedokázala pochopit, že se tyto události v očích lidí v regionu spojují. Přikovaní před al-Džazírou a dalšími arabskými satelitními stanicemi, diváci začali jednotlivé bitvy „války proti teroru“ považovat za jediný řetězec událostí v obrovském spiknutí proti islámu.

Co je ještě horší, Amerika se během provozování svých válek oháněla praporem demokracie. Naděje na demokracii, ať sekulární či islamistickou, pro ty, o něž tu jde, ovšem pohřbily sutiny a krveprolití v Bagdádu, Bejrútu a Kandaháru.