1

Čí společenská odpovědnost firem?

NEW YORK – Firmy se ocitají pod stále větším tlakem, často ze strany aktivistických nevládních organizací, aby přijímaly konkrétní závazky „společenské odpovědnosti firem“ (CSR). Skutečnost, že se CSR vyžaduje a příležitostně uznává, však ještě nezaručuje zřetelnost v jejím odůvodnění ani ve způsobech, jimiž by se měla naplňovat.

CSR lze rozdělit do dvou kategorií: co by firmy měly dělat (například přispívat nevládní organizaci bojující za práva žen nebo postavit vesnickou školu) a co by dělat neměly (řekněme vypouštět do řek rtuť nebo pohřbívat v zavážkách nebezpečné látky). Druhá kategorie je plně konvenční a podléhá regulaci (a v poslední době je také předmětem otázek, jak by se firmy měly chovat, když v hostitelské zemi žádné regulace neplatí).

Jsou však závazky CSR skutečně dobrou praxí? Milton Friedman a další kritikové si často kladli otázku, zda je úkolem firem praktikovat firemní altruismus. Před vzestupem korporací existovaly hlavně rodinné firmy, například Rothschildové. Když vydělaly peníze, připadly zisky především samotné rodině. A tam, kde existoval altruismus, ho rovněž provozovala rodina, která rozhodovala o tom, jak a za co se utratí peníze. Zda peníze utrácela firma nebo její akcionáři a jiní akcionáři, bylo vedlejší.

Se vzestupem korporací velké rodinné firmy v podstatě vymizely. To ovšem neznamená, že právě korporace je tělesem, které by mělo altruismus provozovat – ačkoliv její akcionáři samozřejmě mohou altruisticky utratit jakoukoliv část příjmu, který díky korporaci a dalším zdrojům vydělají. Místo CSR bychom tedy měli mít PSR (osobní společenskou odpovědnost).