NEW HAVEN – Centrální bankéři z celého světa nedokázali předvídat současnou finanční krizi, než v roce 2007 započala. Martin Čihák z Mezinárodního měnového fondu v červenci 2007 uvedl, že ze 47 centrálních bank, které publikovaly zprávu o finanční stabilitě (FSR), daly „prakticky všechny“ ve své nejnovější zprávě „pozitivní celkové hodnocení domácího finančního systému“.
Přestože nás však tyto centrální banky před krizí zklamaly, měly by stále hrát vedoucí roli při prevenci krize následující. K takovému možná kontraintuitivnímu závěru dospěla Squam Lake Group [http://squamlakegroup.org/], mozkový trust čítající 15 finančních ekonomů z akademické sféry, mezi něž patřím i já, ve své nedávno zveřejněné zprávěFixing the Financial System (Jak napravit finanční systém).
Regulátoři makroekonomické obezřetnosti (tedy vládní činitelé, kteří se nezaměřují na zdraví jednotlivých finančních institucí, nýbrž spíše na stabilitu celé finanční soustavy) jsou bolestně zapotřebí a centrální bankéři představují pro tuto roli logickou volbu. Jiní regulátoři si při předpovídání současné krize nevedli o nic lépe a k prevenci té následující jsou vhodní ještě méně.
NEW HAVEN – Centrální bankéři z celého světa nedokázali předvídat současnou finanční krizi, než v roce 2007 započala. Martin Čihák z Mezinárodního měnového fondu v červenci 2007 uvedl, že ze 47 centrálních bank, které publikovaly zprávu o finanční stabilitě (FSR), daly „prakticky všechny“ ve své nejnovější zprávě „pozitivní celkové hodnocení domácího finančního systému“.
Přestože nás však tyto centrální banky před krizí zklamaly, měly by stále hrát vedoucí roli při prevenci krize následující. K takovému možná kontraintuitivnímu závěru dospěla Squam Lake Group [http://squamlakegroup.org/], mozkový trust čítající 15 finančních ekonomů z akademické sféry, mezi něž patřím i já, ve své nedávno zveřejněné zprávěFixing the Financial System (Jak napravit finanční systém).
Regulátoři makroekonomické obezřetnosti (tedy vládní činitelé, kteří se nezaměřují na zdraví jednotlivých finančních institucí, nýbrž spíše na stabilitu celé finanční soustavy) jsou bolestně zapotřebí a centrální bankéři představují pro tuto roli logickou volbu. Jiní regulátoři si při předpovídání současné krize nevedli o nic lépe a k prevenci té následující jsou vhodní ještě méně.