0

Kdo by měl stát v čele Světové banky?

WASHINGTON – Robert Zoellick v červnu odejde z funkce prezidenta Světové banky, což znovu vyvolá diskusi o vedení „brettonwoodských dvojčat“ (Světové banky a Mezinárodního měnového fondu). John Maynard Keynes při jejich zrodu památnými slovy varoval, že pokud tyto instituce nezískají kvalitní šéfy, „upadnou do věčné dřímoty, nikdy už se neprobudí a nikdy o nich nebude více slyšet na dvoranách a tržnicích Lidstva“.

Získat kvalitního šéfa samozřejmě vyžaduje pečlivý proces volby. Svět se však dnes zasekl na pravém opaku: na strašlivě zpozdilém procesu, v jehož rámci si Spojené státy a Evropa navzdory svým hospodářským svízelům zachovávají monopol na vedení Světové banky, respektive MMF.

Panuje zdráhavá shoda, že tento systém by se měl změnit. Síly, které udržují status quo – tedy evropský a americký odpor vůči změně a pasivita zemí s rozvíjejícími se trhy –, jsou však i nadále značné, jak ukázalo loňské zvolení Christine Lagardeové do čela MMF. Politika volebního roku v USA tyto síly dále zintenzivní, protože je nepravděpodobné, že by se administrativa prezidenta Baracka Obamy vzdala symbolu globální moci, a posílila tak výpady konkurentů, že je Obama slabý vůdce.

V některých ohledech je však konstatování očividné pravdy snadné: banka si žádá nový proces výběru, který jí umožní zvolit nejkvalifikovanějšího člověka bez ohledu na státní příslušnost. Obtížnější je stanovit kvalifikační předpoklady potřebné k vedení banky v době, kdy se její role musí přizpůsobit dalekosáhlým globálním změnám.